Sedmadvacetiletý nadporučík Martin Farkaš zavolal těsně po tragédii mobilním telefonem manželce. Letadlo spadlo, přivolej pomoc. Nejdřív mu nevěřila. - více zde
Pak několik dnů vysedávala v nemocnici. Lékaři udržovali jejího muže v umělém spánku. Utrpěl vážná zranění a měl otok mozku, ale prognózy zněly optimisticky. "Je to mladý člověk a navíc se mu dostává kvalitní léčby," říkal tehdy jeho ošetřující lékař.
Po třech dnech se Farkašův stav opravdu natolik zlepšil, že ho mohli doktoři z umělého spánku probudit. Byl zmatený, dezorientovaný, trpěl výpadky paměti. Z osudných okamžiků se mu vybavovaly jen útržky. Odborníci ale uklidňovali, že se to spraví.
"Opravdu se mi pak hodně věcí vrátilo," říká dnes Martin Farkaš. Vzpomíná si, že let z kosovské Prištiny probíhal klidně, venku byla jasná noc a v letadle dobrá nálada. On a jeho kolegové prý z okýnek sledovali světla měst pod sebou a těšili se domů.
"Samotná nehoda pak proběhla velmi rychle, bylo to pár vteřin. Letadlo se začalo hodně třást, věděli jsme, že se děje něco velmi špatného," vypráví. V tomto momentě ale skončí. "Co se dělo po nehodě, nerad vykládám do médií,“ vysvětluje v e-mailu pro iDNES.cz.
Zlý sen, z něhož se nešlo probudit
V nemocnici strávil jen něco přes týden, pak ho pustili do domácího ošetřování. "Pořád jsem měl pocit, že je to jen zlý sen, ze kterého se probudím. Bohužel se tak nestalo," říká. Rozměr událostí si prý naplno uvědomil až po několika týdnech.
Ale rekonvalescence probíhala nad očekávání dobře. Brzy bylo jasné, že si Martin Farkaš neponese do dalšího života žádné trvalé následky. "Zůstaly jen jizvy, které občas svrbí. Anebo zabolí nějaký ten sval, ale to je asi to nejmenší, co mě může trápit," napsal iDNES.cz.
Rychle zpátky do práce
Když opouštěl nemocnici, lékaři ho varovali, že si na návrat do práce počká několik měsíců. Nadporučík byl ale zpět u vojenského útvaru v Levicích už po čtyřiceti dnech pracovní neschopnosti. "Chtěl jsem tam jít co nejdříve, člověk při práci a spěchu nemá čas myslet na ošklivé věci."
Ze začátku neabsolvoval takovou fyzickou zátěž jako ostatní, ale postupně se začal zapojovat do všeho. Tělo ho tedy nezrazuje. A pokud jde o psychiku... "To je moc osobní záležitost, nechci o ní mluvit," říká Martin Farkaš. Podobně reaguje i na otázky týkající se jeho víry v Boha či pocitu viny, který cítil po smrti svých kamarádů.
Létat se snad nebojím
Za rok, který uplynul od tragédie, Martin Farkaš ještě neletěl. "Nebyla příležitost, dovolenou jsme s manželkou strávili na Slovensku,“ vysvětluje. "Předpokládám ale, že obavy z letadla nebudou takové, aby mi zabránily do něj sednout. Jen nevím, jestli přesvědčím manželku. Ta se bála létání už před nehodou a její názor se nezměnil."
