Pravda, zdraví stromů se zlepšuje, ale stále není vše v pořádku.
A nic na tom nemění fakt, že elektrárny už tolik nezpůsobují kyselé deště. Vždyť jen oxidu siřičitého, jenž mění oblaka v "nádrže" kyseliny, vypustil český průmysl v roce 1985 přes dva miliony tun. Loni pak už "jen" 237 tisíc tun.
Takovým zlepšením se podle Evy Rychlíkové, šéfky odboru ochrany ovzduší z ministerstva životního prostředí, nemůže pochlubit žádná jiná středoevropská země. Zastavilo se tím alespoň celoplošné vymírání a začaly růst lesy nové.
"Škodlivé látky v ovzduší už na lesy tak neútočí," připouští i biolog Jan Andreska z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. "Nicméně minulost nejde napravit rychle," dodává. Může to trvat i desetiletí. A není vyloučeno, že poškození je nevratné.
K tomu, aby byly lesy zdravé, je nutná trpělivost. Přeceňovat nelze ani populární ekologické zaklínadlo - vápnění hor spálených kyselými dešti. "Mnoha chráněným územím přísun vápníku škodí," dodává Andreska.
Myslí si to i Václav Pižl z Ústavu půdní biologie Akademie věd. Vápno totiž podle něj často hubí pro les životně důležité organizmy, které se už po "kyselinových šocích" vzmáhaly. Ty si totiž někdy už stačily přivyknout na kyselou zeminu a "vápníkový šok" jim místo života přináší smrt.
Připomíná to začarovaný kruh z filmu režiséra Jana Svěráka Ropák. Tito v kalištích žijící tvorové zahynuli při převozu do zdravé přírody.
Všudypřítomný smrk
Ale nejen imise ničí lesy. K jejich špatnému zdraví přispívá i malý podíl listnatých stromů. "Původní skladba lesů se až na výjimky nezachovala," vysvětluje Andreska.
Lesy, které se v české kotlině vyvíjely od posledního zalednění a které byly přizpůsobené místnímu klimatu i množství srážek, byly už v 19. stolení odstraněny. A nastoupily jehličnany - zejména smrk.
Ty, kdo ho hromadně vysazovali, už nezajímaly následky. Smrk je strom s velkým ekonomickým využitím, proto je podle Andresky těžké přesvědčit lesníky, aby jich tolik nesázeli. I kvůli kůrovci. Když přijde, bývá s lesy zle.
A jak je na tom česká příroda s pestrostí zvířeny? Stále ubývá zajíců, křepelek, koroptví či bažantů, ale i vrabců nebo vlaštovek. "Když můj otec za komunismu upozorňoval na to, jak chemie v zemědělství škodí přírodě, okřikl ho zemědělský funkcionář: 'Chcete jíst jen polovinu jídla?!'," vzpomíná Andreska.
Ekology trápí i nelegální lov vlků v Beskydech či rysů na Šumavě. Právě pytláctví zredukovalo stopadesátičlennou rysí populaci na polovinu. A na mušce pytláků je často i vydra říční.
Jsou však i dobré zprávy: při vypouštění orlů mořských zpět do přírody se ekologové obávali jejich vyhubení. Dnes jich v Čechách žije nejméně dvacet párů A zpátky je i bobr.
