Americký neurolog Harry Vinters a ruský historik Lev Lurie prošli záznamy o Leninově zdraví, aby své závěry představili na konferencí Marylandské univerzity. Ta se v pátek začala zabývat příčinami úmrtí slavných osobností, jako byli kromě Lenina Kryštof Kolumbus, Simón Bolívar nebo Abraham Lincoln.
Zakladatel Sovětského svazu před svou smrtí v 53 letech prodělal několik infarktů. Ty může způsobit i syfilida, na niž se Lenin léčil. Pitva ani příznaky však takové příčinné souvislosti u Lenina nijak nenasvědčovaly.
"Zaprvé byl mladý a zadruhé nevyskytoval se u něj žádný z rizikových faktorů," tvrdí Philip Mackowiak, jenž každoroční konferenci v Baltimore organizuje. Lenin nekouřil a dokonce se vyhýbal společnosti kuřáků. Netrpěl cukrovkou, nadváhou, ani vysokým tlakem.
Mnohem víc proti němu hrála zdravotní historie jeho rodiny. Leninův otec zemřel také už v 54 letech a oba zřejmě měli dispozici ke kornatění cév. Mozkové cévy Lenina byly velmi zkornatělé, ukázala pitva.
Stres z úkladů i Stalina
Dalším rizikovým faktorem u mrtvic je stres, a toho měl komunistický revolucionář nepochybně dost, upozornil Vinters. "Lidé se ho vždy pokoušeli zavraždit," dodal. Vinter i Lurie dokonce nevylučují, že Lenina mohl otrávit Josif Stalin, před nímž Lenin varoval a jenž se přesto stal jeho nástupcem.
Leninovo zdraví se postupně zhoršovalo několik let. V roce 1921 zapomněl slova důležitého projevu a po mozkové mrtvici se musel znovu učit mluvit a psát. Po pozdější silné mrtvici částečně ochrnul a nebyl schopen mluvit.
