A ověřit si tak třeba, nač jejich blízký skutečně zemřel.
Ministerstvo jedná pod tlakem osudů konkrétních lidí: například Jaroslava Boháčová z Borovna se už sedm let marně snaží dozvědět, nač zemřel její muž. Případem se minulý týden zabývala i vláda. - více zde
Podle některých lékařů je však zpřístupnění dokumentace rodině velmi problematická věc. Mnozí lidé by si to totiž nemuseli přát. "Měl jsem pacientku, která trvala na tom, aby se její muž nedozvěděl, že byla na operaci dělohy," uvedl lékař Ivan Sucharda. "Je bohužel mnoho primitivních mužů, kteří přijdou do hospody a řeknou: S 'vybranou' ženskou nebudu."
Mluvčí ministerstva Mario Böhme nabízí pojistku: "Člověk bude moci během života zpřístupnění dokumentace zakázat." Zákaz však smí být porušen, pokud bude rodina pátrat po nějaké dědičné vadě. A také tehdy, bude-li úmrtí na žádost rodiny prověřovat znalecká komise.
Zákon přináší i mnoho dalších změn. Lidé budou například smět volit jako běžnou formu antikoncepce sterilizaci.
Lékařské tajemství nepůjde do hrobu
Kdo si smí číst citlivé věci ve zdravotnické dokumentaci? Dnes jen lékař. Napříště též pacient. A po jeho smrti rodina. A v tom je kámen úrazu.
Léčili jste se ze závislosti, prodělali kdysi pohlavní chorobu nebo byli na potratu a nechcete, aby se to jednou dozvěděl váš partner a děti? Pak byste na to měli raději upozornit svého lékaře.
Podle zákona, který vládě předložilo ministerstvo zdravotnictví, totiž budou nově smět do lékařské dokumentace nahlížet nejen sami pacienti, ale až zemřou, tak i jejich rodiny. Pokud to tedy dotyčný během svého života výslovně nezakáže - a někdy i přes jeho nesouhlas.
Dnešní praxe je přesně opačná. Dokumentace je majetkem lékaře a záleží jen na něm, zda ji pacientovi či rodině ukáže. Mnozí se dostávají do tristních situací. Jaroslava Boháčová z Borovna se už sedm let snaží zjistit, za jakých okolností zemřel v plzeňské nemocnici její muž.
Lékaři jí sdělili pouze tolik, že vykrvácel při operaci žlučníku. "Můj syn má problémy se žlučníkem a neví, co má říct svému lékaři, který se ho ptá, nač zemřel jeho otec," stěžuje si žena.
Podobně rodiče Františka Stojkoviče léta nevěděli, nač ve vězení zemřel jejich syn. Vláda proto uložila ministerstvu zdravotnictví, aby vypracovalo nový zákon, a předešlo tak zbytečným nedorozuměním a traumatům pozůstalých.
Člověk bude mít možnost sdělit, že si po své smrti zpřístupnění své dokumentace příbuzným nepřeje. Jeho zákaz však budou smět lékaři porušit, když informace budou důležité pro zdraví někoho z rodiny (třeba když měl dědičnou vadu). A také tehdy, když rodina bude chtít u znalecké komise prověřit okolnosti, za nichž pacient zemřel.
Kancelář ombudsmana, na niž se opakovaně obrátili zoufalí pozůstalí, kteří se nemohli domoci informací, souhlasí. Lékař Ivan Sucharda, někdejší kandidát na prezidenta lékařské komory, je proti. "Ano, pacient smí učinit prohlášení. Ale komu? Jakou formou? Nebo se teď každého při nástupu do nemocnice zeptají: Pro případ, že byste náhodou umřel, co nemáme z vaší dokumentace prozradit?"
Obává se i rodinných tahanic. "Jsem zvědav na spory sourozenců, kdy jeden druhému bude chtít pomocí dokumentace dokázat, že matka byla blázen, když odkázala majetek tomu druhému z nich."
Podobné obavy má i specialistka na zdravotnické právo Jitka Stolínová: "Nelíbí se mi, aby se děti mohly probírat v tom, kolik měla jejich matka potratů... Přimlouvala bych se, aby byla přístupná jen část dokumentace. Ta, která se váže k příčině smrti," uvedla. Nějaká prohlášení pacientů podle ní v praxi moc fungovat nebudou.
David Marx, který se zabývá právy pacientů, navrhuje kompromis: "Ne každý si přeje, aby mu po smrti příbuzní listovali dokumentací, a ne vždy učiní nějaké prohlášení. Měl by proto existovat výčet citlivých informací, která by měla zůstat utajena: například skrývaná odlišná sexuální orientace či vyléčení ze závislosti. A kdyby si lékař nebyl jist, zda zrovna tohle říci, a tohle ne, měl by o tom rychle rozhodnout soud."
Podle Marxe je však správné přístup k dokumentaci v principu otevřít. "Těch lidí, kteří ji budou chtít, je relativně málo - a jejich utrpení naopak neúnosné."
