„Je to jen symbolický protest. Vyzvali jsme lékaře, aby někdo v jejich ordinaci určitě byl. Lidé s akutními potížemi budou ošetřeni bez ohledu na protest,“ uvedl Jiří Pekárek, šéf stomatologické komory a mluvčí Koalice ambulantních lékařů, která spolu s lékárnickou komorou akci zorganizovala.
Koalice vytiskla dvacet tisíc letáků do ordinací. Pekárek očekává, že se protestu zúčastní osmdesát procent všech ambulantních lékařů a stomatologů. Někde bude protest nejspíš jen symbolilický.
„Hodně lidí stůně s chřipkou a potřebují léky, takže někde možná zavřou jen na symbolickou minutu,“ řekl šéf lékárnické komory Lubomír Chudoba.
Pro privátní lékaře a lékárny znamená každé přerušení práce ekonomickou ztrátu. Kvůli ní ostatně protestují: od zdravotních pojišťoven dostávají zaplaceno až s třicetidenním zpožděním, dohromady s lhůtou splatnosti jsou to dva celé měsíce.
A ani miliardy od vlády na tom mnoho nezmění. „Vzhledem k tomu, že jiné peníze zase musíme státu vracet, zkrátíme zpoždění v platbách tak o čtyři až pět dní. A pokud vláda neudělá systémové změny ve zdravotnictví a nezmrazí výdaje, bude to zase narůstat,“ přiznal mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiří Suttner.
Ambulantní lékaři žádají, aby měli v rozpočtu pojišťoven alespoň svůj pevný díl, z něhož by jim nemocnice nemohly podle potřeb ukrajovat. Ministryně zdravotnictví Marie Součková řekla, že takové opatření podpoří. Zatím se jí však ve zdravotnictví nepodařilo prosadit takřka žádné změny.
Jak lehce utratit sto padesát miliard
Zdravotnictví je plné paradoxů. Říká se například, že doktorů i nemocnic je moc, ale někde lidé leží na chodbách nebo dlouhé hodiny čekají na vyšetření. Zdravotnictví se topí v dluzích, ale nemocnice stavějí ostošest a kupují supermoderní přístroje.
Zjevně je kde brát. Zdravotní pojišťovny letos rozdělí více než 150 miliard korun. A přesto musí tisíce lékařů a lékárníků přistoupit k protestům, aby poukázali na to, že své peníze nedostávají včas a že ve zdravotnictví vládne chaos.
Čtyři dny v týdnu
Sháníte zubaře či alergologa? Mnohdy musíte čekat dlouhé týdny. Ačkoli se říká, že je nadbytek doktorů, pacienti putují od jedněch zavřených dveří ke druhým. Těch důvodů je hned několik.
Aby pojišťovny všechny lékaře uživily, musely jim dát limity, kolik hodin smějí pracovat. Někteří lékaři tak mají odpracováno do oběda a pak zavřou. „Znám lékaře, kteří pracují čtyři dny v týdnu a tři týdny v měsíci,“ říká lékař z Prahy Jan Jelínek. A pediatr Václav Pavlíček z Tábora se ptá: „Proč by lékař pracoval mnoho, když si pak o to méně vydělá?“
Mnozí pacienti obíhají kvůli vyšetřením řadu odborných lékařů, protože jim v tom nic nebrání. S bolestí kolena míří rovnou k ortopedovi, se zánětem spojivek na oční, přitom by mnohé vyřešil praktik.
Jak však říká šéf Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Jiří Schlanger, mnohdy pacienty v obíhání koleček podporují i sami lékaři, aby tak zase podpořili své kolegy. Mnohá vyšetření se zbytečně opakují, protože buď jeden lékař nedůvěřuje druhému, nebo ani neví, že už je někdo udělal.
Návaly v čekárnách jsou však i optický klam: ráno je narváno, odpoledne zejí zdravotnická zařízení prázdnotou. Všichni si navykli, že k doktorovi se chodí ráno, objednávání na konkrétní hodinu stále mnohde nefunguje.
„Vidět je to hlavně v nemocničních ambulancích,“ podotýká Schlanger. „V Brně Bohunicích svážejí pacienty už od čtyř ráno ze vsí, parkoviště jsou přecpaná, na některé lidi přitom dojde řada až kolem oběda. V poledne se nemocnice vylidní - a drahé přístroje zahálejí nevyužité až do dalšího dne.“
Pacienti na chodbách
I nemocnice mnohdy praskají ve švech zbytečně. Lékaři v ordinacích jim - kvůli svým limitům - posílají pacienty na vyšetření, jež by zvládli sami. A nemocnice pak drží pacienty na lůžku, mnohdy také jen proto, že plánované operace se prostě dělají jen v jedné směně.
Pacienti, jak říká prezident lékařské komory David Rath, pak musí ležet na chodbách, protože není místo. Stejně tak nemocnice často suplují doléčovací zařízení, která chybějí. „A který odpovědný lékař s kultivovaným sociálním cítěním pošle doléčit domů babičku, o kterou doma děti nestojí?“ ptá se lékař Pavlíček.
Jak ale upozorňuje Pavel Vepřek ze společnosti DG plus zabývající se řízením zdravotnictví: „Zatímco někde nestačí postele vychladnout, máme i nemocnice s prázdnými lůžky, do nichž si nemá kdo lehnout.“ Přesto dál fungují i s personálem, který bere stejný plat jako tam, kde se dveře netrhnou.
