Jak posléze řekl: „Nedozvěděl jsem se nic.“
Jeden o voze, druhý o koze
Bylo to zatím největší setkání ministryně s lékaři, lékárníky, šéfy nemocnic a pojišťoven. Ministerstvo zdravotnictví lákalo na Žofín slovy: „Marie Součková se v době vrcholící krize ve zdravotnictví setká se zdravotníky z celé republiky.“
Zhruba tříhodinová debata se však nesla v duchu: oni o voze, ona o koze. Na většinu dotazů ministryně konkrétně neodpověděla. Přesněji řečeno, opakovala, co vše je ve zdravotnictví špatné a co by se mělo změnit.
Ale lékaři jí vytkli, že jsou to jen proklamace. Že bude napřesrok ve zdravotnictví chybět 16 miliard? To víme, ale co s tím vláda udělá? Že se zbytečně léčíme v nemocnicích, když by stačila i ambulantní léčba? Dobře, ale kdy redukce nemocnic začne?
Že je nutné, aby si i pacienti připláceli, protože dnes mohou obejít deset ordinací a pojišťovna jim všechno proplatí? Ano, ale kdo to přes odpor premiéra prosadí? „Slova plynou a doba teče, až se bojím, že se toho nedožiju,“ sdělila Jitka Vydrová ze Sdružení smluvních lékařů.
Ministryně si ji poměřila a odvětila: „Vypadáte celkem mladě, takže se toho ještě dočkáte.“ A vytkla lékařům, že až dosud vždy jen žádali odvolávání ministrů, takže na reformu nebyl nikdy čas.
Mimochodem, jeden z bývalých ministrů, Ivan David za ČSSD, na Žofíně také byl. „Není pravda, že chybí odvaha něco řešit. Správně je to tak, že trvá odvaha nic neřešit,“ obvinil současnou vládu.
Odmítl vytrvat, odešel
Nápor konkrétních dotazů pokračoval. „Kdy si Všeobecná zdravotní pojišťovna vezme s požehnáním státu úvěr, aby mohla začít lékařům platit včas? Bude to za pár týdnů, nebo za půl roku? Kdy stát prostřednictvím konsolidační agentury odkoupí dluhy státních podniků na pojistném za několik miliard, jak sliboval?“ ptal se prezident lékárnické komory Lubomír Chudoba.
Ale ministryně odpovídala: „Já ty peníze na účtě nemám, já je nevyplácím.“ Praktický lékař Jan Jelínek z Prahy chtěl zase vědět, kdo mu bude kompenzovat náklady spojené s ohlášeným zvýšením DPH.
Poté, co se od náměstka ministryně Jaroslava Civína dozvěděl, že „úředníci chápou, že je to pro lékaře v ordinacích nepříjemné, ale teď je víc pálí, co to bude znamenat pro nemocnice“, zvedl se a opustil sál. „Tady nebudu ztrácet čas,“ prohlásil.
Ostatní zjevně rezignovali. Místo aby ministryni po skončení fóra oblehli a znovu se ptali na nezodpovězené, pojedli guláš, popili plzeňské a s konstatováním, že se toho mnoho nedozvěděli, se rozešli.
