Podle ředitele strakonické nemocnice Tomáše Fialy je u extrémně obézních lidí (tedy u těch, kteří mají body mass index - poměr výšky a váhy - nad 60, přičemž normální je nanejvýš 25 - pozn. red.) problematický každý zákrok. A přitom pacienti s váhou nad 200 kilo přestávají být raritou.
Lékaři pak takové pacienty operují například v jakémsi polosedě, protože váha vlastního těla v poloze v leže by je mohla zabít - udusili by se. Problém nastává i při podávání anestetik, která se ukládají v tucích, a takový člověk by se během dlouhé operace mohl přiotrávit.
Problémy jsou u zobrazovacích metod léčení, kdy se pacienti nevejdou do tomografů nebo rentgenů. "Měl jsem pacienta, který měl přes dvě stě kilo a nemohl na normální rentgen, tak jezdil na veterinární, kde se rentgenují koně a velká zvířata," vzpomínal ředitel pražské záchranky Zdeněk Schwarz.
Rány se navíc u obézních hojí déle, z postele vstanou později, hrozí u nich proleženiny a úmrtí na selhání srdce, protože srdce nezvládá pumpovat krev do tak velkého těla.
Problémové jsou i úrazy. "Když si zlomí ruku, není to jednoduchá zlomenina, ale kvůli váze těla je ruka zlomená na několika místech a ještě tříštivě," popisuje Schwarz s tím, že vlivem změněného metabolismu mají obézní lidé odvápněné kosti.
Záchranáři v metropoli už se rostoucímu počtu nadměrné obézních lidí přizpůsobili a do ulic vyjíždějí také ve speciálně vybavené sanitce XXL. Půjčují si ji i jiné kraje. Tam, kde to má ale daleko, pomáhají při zásazích hasiči. To, co jsme dosud znali jen z amerických filmů, se tak stává skutečností i v Česku.
