„Bolelo mě celé tělo,“ svěřil se Josef Mareš. Lékaři mu odoperovali 150 gramů jater, což mu v životě nijak neublíží. Operace otce však skýtala řadu rizik, játra se při ní mohla poškodit.
„Nerozhodoval jsem se vteřinu, chvíli to trvalo. Ale věděl jsem, že bych si později mohl vyčítat, kdybych to neudělal,“ přiznal Josef Mareš.
Až dosud lékaři transplantovali játra pouze od zemřelých. Vhodný orgán se však často nepodařilo najít. Operace otce i dítěte, na níž se podíleli i dětští lékaři z Fakultní nemocnice Motol, trvala celkem čtrnáct hodin.
Potíže hned po narození
Manželům Marešovým bylo jasné hned po narození syna Matěje, že něco není v pořádku. Chlapec nejedl a začal ztrácet na váze. „Nejdřív jsme si mysleli, že je to nějaký bacil. Byli jsme dost nervózní,“ vypráví otec.
Od operace uplynulo několik dnů a Josefu Marešovi děla jakýkoli pohyb trochu potíže. Těžko se mu i mluví. Slova mu komplikuje cévka zavedená do krku, pomocí níž mu sestřičky jednou denně berou krev na vyšetření.
„Tak jsme začali cestovat po doktorech,“ vzpomíná. „Nejprve jsme jeli z Chrudimi do Hradce, pak z Hradce do Prahy a tady jsme zůstali v motolské nemocnici. Poprvé Matěje operovali, když mu byl měsíc. Zjistilo se, že mu chybějí v játrech žlučovody.“
Žít bez kusu jater není problém
Jenže bez jater se nedá žít a jejich funkci nelze ničím nahradit tak jako například ledviny dialýzou. Lékaři začali pátrat po vhodném dárci. Bezvýsledně hledali osm měsíců. Nakonec zjistili, že nejvhodnějším dárcem by byl Matějův táta.
„Pro otce to znamenalo podstoupit náročnou operaci,“ říká šéf operačního týmu Miroslav Ryska. Žít bez kusu jater není problém, při operaci i po ní však mohou nastat různé komplikace: krvácení, potíže žlučových cest, hojení rány. „Dopadlo to však všechno dobře,“ oddechl si docent Ryska.
Chvíli to trvalo
Josef Mareš se pro operaci nerozhodl hned. „Zvažoval jsem, co všechno se může stát. Moje žena mi do rozhodnutí nechtěla mluvit, svým způsobem to nechala jen na mně. Ale nakonec jsem si řekl, že kdybych couvnul, mohl bych si to za pár let strašně vyčítat,“ přiznává a oči mu zvlhnou.
Operace se uskutečnila, až když byly Matějovi tři roky. Program transplantací jater od živého dárce je obtížné připravit a zkoordinovat, při operaci asistovali špičkoví dětští lékaři z motolské nemocnice.
„IKEM totiž nemá ideální podmínky pro transplantaci u malých dětí, protože nemá pediatrické oddělení,“ vysvětlil Ryska. Stejně tak lékaři uvítali, že Matěj byl v době transplantace větší a vážil kolem deseti kilogramů: naděje, že operaci přežije, jsou pak vyšší.
„Když jsem se probudil, nebyl to příjemný pocit. Bolel mě celý člověk. Hned jsem se však dozvěděl, že obě operace dopadly dobře,“ líčí okamžiky z pondělního večera Josef Mareš, který pracuje jako brusič nástrojů.
„A na co teď myslím? Že Matěj bude asi muset až do konce života brát podpůrné léky. Ani není jisté, na jak dlouho to vlastně bude. To už jsou taková rizika. Raději s ženou nic neplánujeme,“ přiznává.
Naděje za miliony
Až dosud jezdily děti na podobné výkony do Hamburku. Vyšetření, transplantace a roční péče tam stály pět milionů korun, „česká“ cena je zhruba třetinová.
„Šetříme vlastně státu peníze, ale náklady bereme na sebe,“ podotkl ředitel IKEM Karel Filip. Teprve teď začne jednat s pojišťovnou, jakým způsobem transplantaci proplatí.
Filip dodal, že špičkové výkony nejsou pro nemocnice výdělečné, na řadu aktivit včetně přístrojového vybavení je nutné shánět sponzory.
Nakolik je etické využívat k transplantacím živého dárce? Podle docenta Rysky je už tento problém ve světě vyřešen.
„Ten pocit, kdy odebíráte kus zdravého orgánu živému člověku, je trošku zvláštní. Ale on ví, že to dělá pro svého příbuzného,“ říká Ryska, hterý je hrdý, že čeští lékaři zvládli operaci bez pomoci zahraničních kolegů.
Játra dospělého člověka váží asi kilo až kilo a půl, odebraná část je jejich zlomek. „Pokud chlapce nepotká nějaká vážná infekce, jsou játra natrvalo,“ je optimistický lékař Ryska.
Josefu Marešovi lékaři z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny odebrali část jater, aby je voperovali jeho synovi Matěji. (13. června 2003) Josefu Marešovi lékaři z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny odebrali část jater, aby je voperovali jeho synovi Matěji. (13. června 2003) Miroslav Ryska vedl operační tým v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny, který Josefu Marešovi odebral část jater, aby je voperoval jeho synovi Matěji. (13. června 2003)
