V šedé místnosti v centru Pchjongjangu se krčí muž v bílém plášti u přístroje, který nápadně připomíná soustruh, a obratně opracovává malé sklo. Muž je lékař a na desítky let starém zařízení právě vyrábí primitivní oční čočku.
Záběry z televizního dokumentu, jehož autoři se exkluzivně dostali do oční kliniky v hlavním městě Severní Koreje, mají ukazovat to nejlepší, co zdravotnictví stalinistické říše nabízí.
ZDRAVOTNICTVÍ KLDR V TROSKÁCHZpráva AI je založená na rozhovorech se 40 uprchlíky, kteří utekli z KLDR mezi lety 2004 a 2009. |
Místo toho je všude vidět špína a i lékař opatrně přiznává, že pacientům neposkytuje nejlepší péči. Nová zpráva organizace na ochranu lidských práv Amnesty International (AI) ukazuje, že je krize ještě daleko horší a zdravotnictví se v nejizolovanější zemi světa totálně zhroutilo.
Lehčí výkony za alkohol a jídlo, těžší za horentní sumy
Uprchlíci z KLDR a lékaři, kteří s nimi pracují, v dokumentu AI popisují, že nemocnice fungují jen zřídka a kvůli otřesným hygienickým podmínkám se v nich šíří epidemie. Chybí léky, jehly se nesterilizují, povlečení je špinavé a kvůli nedostatku proudu se často operuje při svíčkách nebo v zimě.
ÚPLATKY U LÉKAŘE"Pokud nemáte peníze, zemřete," říká uprchlice Ri. |
Za prohlídku, konzultaci nebo lehčí výkony cigaretami, alkoholem nebo jídlem. Za větší zákroky nebo operace pak lékaři kasírují horentní sumy.
"Lidé bez peněz už si ani netroufají chodit do nemocnice, protože každý ví, že bude muset platit," popisuje situaci dvacetiletá Ri z provincie Hamjong, která z KLDR prchla před dvěma lety. "Pokud nemáte peníze, zemřete," dodává.
Slepé střevo mi vyoperovali bez anestezie
Zdravotnictví, které má 24 milionů lidí doprovodit na cestě k lepším zítřkům, už došlo tak daleko, že si lidé shánějí medikamenty pro svoji léčbu pokoutně na trzích a pak je nosí lékařům. Do nemocnice jdou na operaci často i celé hodiny pěšky.
OPERACE BEZ UMRTVENÍ"Operace trvala asi hodinu a deset minut. Křičela jsem bolestí a myslela, že umřu," vyprávěla uprchlice o operaci slepého střeva bez anestezie. |
Léky a anestetika ovšem scházejí i v nemocnicích a operace se často musí obejít bez nich. Šestapadesátiletá uprchlice ve zprávě AI vzpomíná, jak prodělala bez umrtvení operaci slepého střeva.
"Přivázali mi ruce a nohy, abych se nehýbala," vyprávěla žena. "Operace trvala asi hodinu a deset minut. Křičela jsem bolestí a myslela jsem, že umřu," popsala uprchlice, jak vypadají v KLDR operace.
Ožebračení Severokorejci trpí hladem
Hwangovi z provincie Hamjong zase bez anestezie amputovali levou nohou pod lýtkem, když mu kotník rozdrtil vlak. "Pět asistentů mi drželo ruce a nohy, aby mi bránili v pohybu. Bolelo to tak hrozně, že jsem řval a nakonec i bolestí omdlel. Probral jsem se o týden později v nemocniční posteli," svěřil se uprchlík.
AMPUTACE NOHY"Pět asistentů mi drželo ruce a nohy, aby mi bránili v pohybu. Bolelo to tak hrozně, že jsem řval a nakonec i bolestí omdlel," řekl uprchlík, kterému v KLDR bez umrtvení amputovali nohu. |
Zlepšení je v nedohlednu. Jen zpackaná měnová reforma z prosince loňského roku přes noc téměř zdvojnásobila ceny rýže a nevládní organizace hlásí, že jen v lednu a únoru zemřely v jedné provincii tisíce ožebračených lidí. (o nepovedené měnové reformě v KLDR čtěte zde)
KLDR by pomohlo, kdyby se humanitární pomoc nestala předmětem politického handrkování. Situace na Korejském poloostrově je ale kvůli potopení jihokorejské válečné lodi Čchonan napjatá a země hladoví dál.
v kldr JEDL KOŘÍNKY A TRÁVUČtyřiadvacetiletý Hwang pochází z provincie Hamjong a v KLDR žil jako bezdomovec od svých devíti let. Patřil mezi skupinu dětí, jejichž rodiče zemřeli hladem nebo utekli hledat lepší život do Číny. |