K tomuto závěru dospěl ve středu Nejvyšší soud, který na podnět ministra spravedlnosti případ znovu přezkoumával.
"Museli jsme konstatovat že krajský soud pochybil. Ignoroval zákon o protiprávnosti komunistického režimu," řekl soudce Nejvyššího soudu František Hrabec.
V čem je jádro problému? Zákon o protiprávnosti komunistického režimu (který je stále trnem v oku především KSČM) totiž stanovil, že politické případy, které se odehrály za komunistické éry, nemohou být v té době promlčeny.
Má to své důvody – komunisté své věrné kryli a možnost jejich potrestání se objevila až po listopadové revoluci. To je i případ Tichého, někdejšího primáře českolipské nemocnice.
Ten podle trestního spisu v květnu 1986 nařídil na žádost StB hospitalizaci dominikánského kněze Václava Gaislera. Tichého trestní stíhání začalo v roce 1994. Podle krajského soudu to prý bylo pozdě (případ byl prý promlčen) a stíhání zrušil. Dnes, po rozhodnutí Nejvyššího soudu, je však jisté, že neoprávněně.
Jaké to má důsledky? Jednoduše žádné: stala se chyba, ale už s tím nejde nic dělat. "Nejvyšší soud se omezuje na takzvaný akademický výrok, další postup v této věci nepřichází do úvahy," řekl Hrabec. Jeho verdikt je v souladu se zákony.
Ani lékař, ani jeho advokát k soudu nepřijeli, lékař jen poslal omluvný dopis, že má hodně práce.
Tichý byl přitom za omezování osobní svobody u první soudní instance před dvěma lety nepravomocně odsouzen: soudce o jeho vině nepochyboval.
"Hospitalizace kněze byla jednoznačně akcí Státní bezpečnosti," prohlásil tehdy soudce Karel Knaifl. "Zásadním důkazem byla výpověď jedné ze svědkyň, která potvrdila, že jí doktor Tichý volal a žádal, aby byl Václav Gaisler poslán na infekční oddělení nemocnice v Ústí nad Labem. Vyplynulo to i z dalších výpovědí," řekl soudce.
Sám Gaisler se rozsudku nedožil. Zemřel před čtyřmi lety. Ale ještě před svou smrtí řekl, že za jeho nedobrovolnou hospitalizací byl právě Tichý. Kněz se nakonec v květnu 1986 na církevní slavnost, kam chtěl, dostal. Lékaři v Ústí nad Labem totiž vyloučili, že by byl žloutenkou infikován, a propustili ho.
Lékař Tichý "se proslavil" i zdravotním posudkem na Aloise Grebeníčka staršího, otce předsedy KSČM. Podle posudku byl Grebeníček tak nemocný, že nemohl být souzen (soudu se vyhýbal až do smrti).
Tichý měl nakonec dvojnásobné štěstí: kvůli prezidentské amnestii by za šikanu vězně nešel do vězení, i kdyby byl odsouzen. Díky "šťastné" chybě ústeckých soudců tuto situaci však vůbec nemusel řešit.
