Američan, majitel firmy CME, se domáhal náhrady v řádu desítek miliard korun za to, že stát neochránil jeho investice do TV Nova. Tu musel v dubnu 1999 po sporu s ředitelem televize Vladimírem Železným přenechat šéfovi Novy.
"Arbitři odmítli požadavky na jakékoliv odškodnění protistrany," potvrdil verdikt tribunálu zdroj z ministerstva financí. Rozhodci podle ministerstva v jednom bodu připustili, že stát porušil česko-americkou dohodu o ochraně investic. Na uznání Lauderovy žaloby to však nestačilo.
CME prohru potvrdila. "Rozhodnutí arbitrážního tribunálu v případě Ronalda Laudera je pro CME zklamáním," uvedl Fred Klinkhammer, prezident a výkonný ředitel CME. "Přesto však v arbitrážním řízení zahájeném vůči České republice společností CME podle nizozemsko-české dohody o vzájemné ochraně investic očekáváme příznivější verdikt," dodal Klinkhammer.
|
Co také řekla londýnská arbitráž |
| "Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání v době po vydání licence společnosti CET 21 (TV Nova) neučinila nic, co by porušovalo dohodu ochraně investic uzavřenou mezi Českou republikou a Spojenými státy." |
| "Rozhodčí tribunál shledal, že Česká republika v žádném případě není odpovědná za ztráty Ronalda Laudera." |
| "Rozhodci shledali, že když byla v lednu roku 1993 udělena původní licence společnosti CET 21, změnila ČR svůj postoj tak, že společnost pana Laudera nezískala majetkový podíl na licenční společnosti, místo toho se podílela na ČNTS jako společném podniku s CET 21. I když tribunál tuto změnu postoje pokládá za poručení Dohody o ochraně investic, pan Lauder nevznesl v této věci žádnou stížnost. Neexistuje jediný důkaz, že by pak Lauder proti tomuto opatření bojoval." |
Ronald Lauder nedokázal najít důkazy
Právníci Ronalda Laudera prohráli v zatím nejdražší bitvě o Novu, neboť pro svého klienta nedokázali najít dost důkazů, že se na něm Česká republika skutečně dopustila křivdy. S tímto odůvodněním arbitrážní tribunál v pondělí zamítl žalobu, v níž se podnikatel domáhal vysokého odškodného.
Lauderova pozice přitom nebyla beznadějná. I arbitráž podle interpretace ministerstva financí uznala, že Česko nedokázalo Lauderovu investici ochránit a porušilo tak česko-americkou dohodu. Stát totiž na začátku devadesátých let změnil původní názor a určil, že Lauder může mít namísto licencované firmě CET 21 podíl jen v servisní ČNTS.
Podle tribunálu se však Lauder v té době proti změně nevzepřel: "Neexistuje jediný důkaz o tom, že by (pan Lauder) proti tomuto opatření protestoval, nebo proti němu dokonce bojoval," cituje z arbitráže ministerstvo.
Jednomyslný verdikt tříčlenného tribunálu, v němž každá ze stran sporu měla svého člověka, české zástupce velmi potěšil. "Je to velké vítězství. S verdiktem totiž musel souhlasit i Lauderův zástupce v arbitrážním tribunálu Llyod Cuttler, jeden z nejvýznamnějších amerických právníků. Jeho firma Wilmer, Cuttler and Pickering například zastupovala německé podniky ve sporu o nucenou práci za 2. světové války," reagoval například diplomatický zdroj z Washingtonu.
Verdikt arbitráže americkému podnikateli bere naději i na mnohamiliardové odškodné, které hodlal vysoudit. Český stát přesto přišel o desítky milionů korun na výdajích za právníky, navíc zaplatí polovinu arbitrážních poplatků.
Lauder financoval rozjezd Novy a prostřednictvím své firmy CME ovládal servisní společnost ČNTS, která v letech 1994-1999 zajišťovala pro Železného televizi většinu služeb, bez nichž by Nova nemohla vysílat. Za to inkasovala zisky z reklamy. Lauder však v žádné chvíli přímo neovládl vysílací licenci, kterou držel Železný a jeho firma CET 21.
V dubnu 1999 odvolal Lauder Železného z pozice ředitele ČNTS. A už v srpnu 1999 se Vladimír Železný jako držitel licence od Laudera zcela odstřihl a z nových prostor na Barrandově začal vysílat s novou servisní organizací Česká produkční 2000.
Lauder se k arbitráži rozhodl poté, co Rada pro rozhlasové a televizní vysílání označila Železného postup za legální.
