Penzijní pokladna už dnes nestačí uživit všechny seniory. Po válce fungoval současný systém stoprocentní mezigenerační solidarity dobře. Lidé dlouho pracovali, rodili dost dětí a brzy umírali. Dnes platí opak.
Za čtyři kratičké roky, až Špidlova vláda zamává šátečkem, bude v penzijním prasátku chybět (za jediný rok!) sedmdesát miliard korun. Číslo si nevymysleli zlí pravičáci, ale ministerstvo práce vedené jistým Vladimírem Špidlou.
A co s tím vláda téhož Vladimíra Špidly udělá? Důchodové změny podle koaliční dohody chystá. Ale takové, které nic moc na současném stavu nezmění. Slyšme nicméně varování příštího ministra financí Sobotky: Dnešní třicátníci od státu dostanou už málo, musí si našetřit.
Jak si pak máme vysvětlit kosmetické reformní plány vlády na jedné straně a Sobotkovu syrovou příkrost na straně druhé? Jednoduše. Pragmatická garnitura ČSSD (Rusnok, Mládek, Sobotka) ví, že penzím časem hrozí kolaps. Vizionářská část (Špidla, Škromach) kolébá sebe i občany a nic zásadního proti tomu nehodlá dělat.
Jsou především politiky a tvrdé zásahy do zažitých penzijních jistot by jim sebraly hřející popularitu. Blahodárné účinky pořádné reformy by se totiž projevily až za dlouhých deset let.
Nevyslovený společný vzkaz z Lidového domu tedy zní: nejsme vládou sebevrahů, nýbrž laskavých strýčků. Penzijní dluhy ještě zítra zaplatíme z jiných daní, pozítří ať se postarají další politici. Podstatné je, aby se říkalo "Oj, za Špidly bývalo líp". Při vyplutí Titaniku na moře taky bylo mnohem lépe než zanedlouho v mrazivém moři.
