Zatímco k Langerovým obviněním se opozice právem dožaduje faktů, na Tlustého fakta naopak odpovídá mlžením a obecnými řečmi. Co tvrdí Paroubek o rozpočtu, říká Langer o odposlechu.
Těmito dvěma událostmi si můžeme orámovat českou politiku. Od ministra vnitra bychom měli čekat jasnou řeč důkazů. Ministr si má věc zjistit, ověřit, prověřit, shromáždit a doložit a pak vyrazit do boje.
Langer však hodil, po vzoru svých nesčetných předchůdců, granát a čeká, co bude po explozi. Celou událost sestavil z vlastních slov a z neurčité "informace" jednoho (dvou?) novináře. To je na explozi dost málo. Pokud ke svým výrokům nenajde fakta, bude na tom dost zle.
Totiž málo zle - jako jeho předchůdci, autoři Zemanových kufříků, Klausových vil, bamberských zpráv, Olov, či jak se všechna ta bombastická nic jmenovala. Bezdůvodná skandální obviňování nikdy nikdo neodskákal.
Paroubek zbytečně vyzývá Langera k odstoupení - na své straně barikády má téhož dost a dost. Politici všeho druhu se asi dohodli – metat obvinění bez důkazů je normální. Kdo to pořád ještě špatně snáší, jsou voliči.
Proč není Langer dost nóbl na to, aby spolu s obviněními říkal fakta a nejasná obvinění bez důkazů si odpustil? Jak by mu krásně znělo: odposlouchávají toho a toho, důkaz je tento. Místo toho trapně cituje domněnky.
A proč není nóbl Paroubkova parta – ve věci rozpočtu? Proč nedá proti Tlustému protičísla, protitabulku? Místo konkrétních údajů slyšíme jen, že jde o jakýsi politický útok. K debatě o rozpočtové aféře nadávky nestačí. Jak by mohl Sobotka zářit, kdyby vysypal konkrétní čísla, jimiž by Tlustého drtil.
Oba politici mají před sebou olbřímí úkol odpovědět na otázky, kdo a koho a proč odposlouchával a jak velký je státní dluh a jaký je deficit pro rok 2007. Pokud se odpovědí na tyto otázky nedočkáme, bude zle ve státě českém. Zle jako vždycky. Česká státnost bohužel už tradičně záleží na vršení třeskutých otázek, na které nikdo nikdy neodpoví.
