Úsměv Lábusovi zmizel ve chvíli, kdy měl zdolat chodník, který se zužoval a také svažoval.
Na pomoc mu přispěchal asistent. Bez něj by nedokázal překonat ani pět centimetrů vysoký schůdek před bankomatem. Seděl totiž v invalidním vozíku.
"Vede si statečně, ale je vidět, že nemá trénink,“ hodnotil hercův výkon 25letý Radek Musílek, který je na vozík upoután od dětství, a proto mu malé schůdky nedělají žádný problém.
"Je to dřina, to vám teda řeknu,“ přiznal bez váhání Jiří Lábus, který se rozhodl jízdu v kolečkovém křesle vyzkoušet na vlastní kůži proto, aby zviditelnil Konto Bariéry, v jehož radě pracuje.
"Zdravý člověk si vůbec neuvědomuje, kolik je všude bariér a jak těžký život mají vozíčkáři. O to víc obdivuji jejich sílu a optimismus,“ svěřil se Lábus.
Stejné myšlenky napadají i mladou matku Věru Špáňovou, a to od té doby, co jezdí po Praze s kočárkem. "Teprve teď vidím, kolik obchodů či kaváren je v patře a nejede tam výtah. Já jejich návštěvy oželím, ale došlo mi, jak těžké to musí být pro vozíčkáře,“ říká.
Lidí odkázaných na vozík je v zemi asi třicet tisíc. Každý rok jich jen přibývá okolo tří set. Konto Bariéry rozděluje měsíčně přes milion korun na odstraňování bariér.
Ze státního rozpočtu půjde navíc na stejné účely letos poprvé dvě stě milionů korun. "Jsou určeny na odstraňování bariér ze silnic, chodníků a státních budov,“ říká Václav Krása z Národní rady zdravotně postižených.
Loni si jízdu na vozíku zkusil i ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. A výsledek? "Bezbariérový vchod na ministerstvo. Vozíčkáři už k nám nemusí vjíždět bokem, připadalo mi to nedůstojné,“ říká ministr. A slibuje , že už v červnu předloží vládě návrh zákona o sociálních službách, na který tělesně i zdravotně postižení čekají už léta.