"Moudrost a bohatství chce snad každý - jenže zdraví a schopnosti nás často zradí dřív, než těchto cílů dosáhneme. Kdyby se podařilo nahradit části těla a v budoucnu i mozek, osvobodíme se od omezení daných biologickou podstatou," říká Marvin Minski, průkopník výzkumů umělé inteligence.
BIONIKA NEBO KLONOVÁNÍ?
Aplikacemi elektroniky v biologii a biologie v elektronice se zabývá bionika. Díky naději, kterou tak přiléhavě vyjádřil Marvin Minski, jde obor, do kterému je ve vyspělých zemích věnována velká pozornost.
Donedávna se zdálo, že náhrada poškozených nebo nedokonalých částí lidského organismu umělými elektronicky řízenými díly je perspektivní cesta. Známé jsou protézy rukou řízené zesílenými signály z nervů, nebo pokusy s elektronicky ovládaným umělým srdcem a dalšími orgány. Nyní však navrch získávají spíše biologické metody. Pokroky dosažené ve výzkumu klonování by mohly odstranit poslední problémy při transplantacích - patrně časem půjde "vypěstovat" zcela kompatibilní orgány, které by už nebyly odmítány imunitním systémem příjemce.
Poněkud odlišné to však je u smyslů a dalších částí nervového systému. Schopnosti obnovování nervových buněk jsou totiž podstatně nižší než u ostatních tkání.
ELEKTRONICKÉ UŠI A OČI
Praktické výsledky při náhradě ztracených smyslů elektronickými zařízeními však jsou zatím nevalné. V praxi se rozšířily především takzvané kochleární implantáty, které pomáhají neslyšícím. Miniaturní elektronické zařízení nahrazuje nefunkční smyslové buňky ve vnitřním uchu - místo nich převádí zvukové podněty na vzruchy, které stimulují vlákna sluchového nervu. Náhrada je ovšem velmi nedokonalá. Jen málokterý pacient například dokáže pomocí kochleárního implantátu rozlišovat řeč. I tak však mu toto zařízení umožňuje vnímat zvuky prostředí a lépe se orientovat.
Ještě horší je situace u náhrady zraku. Navzdory usilovnému výzkumu zde zatím žádné zařízení nepřekročilo práh laboratoří. Příkladem může být bionické oko, jehož základem je miniaturní jednočipový počítač vyvinutý Kalifornskou univerzitou v Berkeley. Předpokládá se, že takovéto zařízení by mohlo být implantováno do sítnice oka poblíž nervových vláken přenášejících signály z oka do mozku.
NERVY PRORŮSTAJÍ ČIPEM
Jedním z problémů podobných zařízení je jejich napojení na příslušné nervy. Budoucnost bioniky do značné míry závisí na tom, zda a jak se podaří přimět nervové buňky, aby regenerovaly, rozmnožovaly se a spojovaly s elektronickými čipy.
První slibné výsledky již jsou. Výzkumnému týmu Planckova institutu biochemie v Mnichově se například podařilo funkčně propojit živý neuron pijavice se silikonovým čipem. Skupina Richarda Potembera z americké Hopkinsonovy univerzity zase pěstovala neurony krys na silikonovém podkladě. Podařilo se to díky látce, která se nachází v mozku a ovlivňuje růst neuronů.
Větší potíž představuje skutečnost, že současná věda dosud ví jen málo o tom, jak vlastně mozek smyslové informace dešifruje. Pokud se to ale podaří, bude možné ke smyslům přidávat funkce, které organismus dosud neznal. Představte si například, že můžete vnímat ultrazvuk, vidět v oblasti infračerveného světla, rozlišovat na svém talíři bakterie či na nebi vzdálené mlhoviny, případně cítit radioaktivitu. I proto je bionice věnována taková pozornost: čistě biologickými prostředky takových schopností docílit nelze.
LESK A BÍDA NESMRTELNOSTI
Někteří vědci proto tvrdí, že člověk se svými stroji splyne do podoby kyborga. Současná technika je "externí" - a pokud se člověk ocitne bez ní, je téměř bezbranný. V éře kyborgů by však měly oba světy - biologický a technický - splynout v jedno. To by podle nich mělo mít řadu výhod především v nepřátelských prostředích: ve vesmíru a v mořských hlubinách.
"Kyborg už není zprotézovaným člověkem," vysvětluje známý polský spisovatel a filozof Stanislav Lem ve svém díle Suma Technologie. "Je částečně rekonstruovaným člověkem, ale základní jednotkou jeho těla dál zůstávají živé buňky."
Výhodou kyborga nemají být jen mimořádně zbystřené smysly a další přidané schopnosti, ale časem snad i skutečná nesmrtelnost. Pracně nabyté znalosti a zkušenosti už nebudou umírat společně s tělesnou schránkou, jen se budou stěhovat do jiné, vždy dokonalejší, než byla ta předchozí.
Podle teoretiků "kyborgizace" biologický vývoj skončí ve chvíli, kdy se tak stane - od té chvíle převezme jeho úlohu vývoj technický. Málokdo však pochybuje, že by to byl současně také konec lidstva v jeho dnešní podobě.
Výsledky současné bioniky ovšem naznačují, že podobné úvahy jsou dosud velmi hypotetické. Můžete si tedy užívat svých tělesných schránek v dobrém i zlém, aniž by vám hrozilo příliš těsné soužití s nějakou mašinou.
BIONIKA NEBO KLONOVÁNÍ?
Aplikacemi elektroniky v biologii a biologie v elektronice se zabývá bionika. Díky naději, kterou tak přiléhavě vyjádřil Marvin Minski, jde obor, do kterému je ve vyspělých zemích věnována velká pozornost.
Donedávna se zdálo, že náhrada poškozených nebo nedokonalých částí lidského organismu umělými elektronicky řízenými díly je perspektivní cesta. Známé jsou protézy rukou řízené zesílenými signály z nervů, nebo pokusy s elektronicky ovládaným umělým srdcem a dalšími orgány. Nyní však navrch získávají spíše biologické metody. Pokroky dosažené ve výzkumu klonování by mohly odstranit poslední problémy při transplantacích - patrně časem půjde "vypěstovat" zcela kompatibilní orgány, které by už nebyly odmítány imunitním systémem příjemce.
Poněkud odlišné to však je u smyslů a dalších částí nervového systému. Schopnosti obnovování nervových buněk jsou totiž podstatně nižší než u ostatních tkání.
ELEKTRONICKÉ UŠI A OČI
Praktické výsledky při náhradě ztracených smyslů elektronickými zařízeními však jsou zatím nevalné. V praxi se rozšířily především takzvané kochleární implantáty, které pomáhají neslyšícím. Miniaturní elektronické zařízení nahrazuje nefunkční smyslové buňky ve vnitřním uchu - místo nich převádí zvukové podněty na vzruchy, které stimulují vlákna sluchového nervu. Náhrada je ovšem velmi nedokonalá. Jen málokterý pacient například dokáže pomocí kochleárního implantátu rozlišovat řeč. I tak však mu toto zařízení umožňuje vnímat zvuky prostředí a lépe se orientovat.
Ještě horší je situace u náhrady zraku. Navzdory usilovnému výzkumu zde zatím žádné zařízení nepřekročilo práh laboratoří. Příkladem může být bionické oko, jehož základem je miniaturní jednočipový počítač vyvinutý Kalifornskou univerzitou v Berkeley. Předpokládá se, že takovéto zařízení by mohlo být implantováno do sítnice oka poblíž nervových vláken přenášejících signály z oka do mozku.
NERVY PRORŮSTAJÍ ČIPEM
Jedním z problémů podobných zařízení je jejich napojení na příslušné nervy. Budoucnost bioniky do značné míry závisí na tom, zda a jak se podaří přimět nervové buňky, aby regenerovaly, rozmnožovaly se a spojovaly s elektronickými čipy.
První slibné výsledky již jsou. Výzkumnému týmu Planckova institutu biochemie v Mnichově se například podařilo funkčně propojit živý neuron pijavice se silikonovým čipem. Skupina Richarda Potembera z americké Hopkinsonovy univerzity zase pěstovala neurony krys na silikonovém podkladě. Podařilo se to díky látce, která se nachází v mozku a ovlivňuje růst neuronů.
Větší potíž představuje skutečnost, že současná věda dosud ví jen málo o tom, jak vlastně mozek smyslové informace dešifruje. Pokud se to ale podaří, bude možné ke smyslům přidávat funkce, které organismus dosud neznal. Představte si například, že můžete vnímat ultrazvuk, vidět v oblasti infračerveného světla, rozlišovat na svém talíři bakterie či na nebi vzdálené mlhoviny, případně cítit radioaktivitu. I proto je bionice věnována taková pozornost: čistě biologickými prostředky takových schopností docílit nelze.
LESK A BÍDA NESMRTELNOSTI
Někteří vědci proto tvrdí, že člověk se svými stroji splyne do podoby kyborga. Současná technika je "externí" - a pokud se člověk ocitne bez ní, je téměř bezbranný. V éře kyborgů by však měly oba světy - biologický a technický - splynout v jedno. To by podle nich mělo mít řadu výhod především v nepřátelských prostředích: ve vesmíru a v mořských hlubinách.
"Kyborg už není zprotézovaným člověkem," vysvětluje známý polský spisovatel a filozof Stanislav Lem ve svém díle Suma Technologie. "Je částečně rekonstruovaným člověkem, ale základní jednotkou jeho těla dál zůstávají živé buňky."
Výhodou kyborga nemají být jen mimořádně zbystřené smysly a další přidané schopnosti, ale časem snad i skutečná nesmrtelnost. Pracně nabyté znalosti a zkušenosti už nebudou umírat společně s tělesnou schránkou, jen se budou stěhovat do jiné, vždy dokonalejší, než byla ta předchozí.
Podle teoretiků "kyborgizace" biologický vývoj skončí ve chvíli, kdy se tak stane - od té chvíle převezme jeho úlohu vývoj technický. Málokdo však pochybuje, že by to byl současně také konec lidstva v jeho dnešní podobě.
Výsledky současné bioniky ovšem naznačují, že podobné úvahy jsou dosud velmi hypotetické. Můžete si tedy užívat svých tělesných schránek v dobrém i zlém, aniž by vám hrozilo příliš těsné soužití s nějakou mašinou.
 Čipy jednou možná nahradí nedokonalé lidské smysly. |
