Dnes už téměř neexistuje program, který by se neovládal myší. U značné části současného softwaru (operačním systémem Windows počínaje a všemi druhy počítačové grafiky konče) je činnost bez myši téměř nemyslitelná. Přesto se řada uživatelů spokojí s myší, kterou jim k přístroji dodá prodejce - a to i navzdory tomu, že právě zboží takto "přibalované" mnohdy nebývá z nejlepších.
KRVEŽÍZNIVÁ MYŠ
Zejména lidé, kteří u počítače začínají, si často stěžují, že je po práci bolí dlaň ruky, kterou pracují (tedy u praváků pravé, u leváků levé). Ne vždy za to může jen nezvyk. Špatně tvarovaná, příliš malá nebo naopak příliš velká myš vede k nepřirozenému držení prstů, což může mít i nepříjemné zdravotní důsledky. Kromě bolestí a křečí v ruce to může být také zánět šlach.
Ještě horší ale jsou psychické problémy. Když myš zlobí, můžete se od programu nadít prakticky čehokoliv: kurzor se nehýbe, když potřebujete - a pokud ano, tak míří někam jinam, než jste chtěli. Otevírají se okna, o něž nestojíte, probíhají operace, které jste nezadali...
Nejde jen o to, že taková práce je zdlouhavá a neproduktivní. Když chtějí výzkumníci u pokusných zvířat navodit stres, dělají jim přesně to samé, co provádí vadná myš svému majiteli: chovají se jinak, než předtím své chovance navykli. Mnoho myší je přitom obzvláště rafinovaných - zlobí jen občas.
POZOR NA SVĚTLOPLACHOST
Díky láci se vadná myš opravuje v servisech jen málokdy - většinou se stará vyhodí a pořídí nová. Když je ovšem půlnoc a vy druhý den odevzdáváte důležitou práci, tak nejspíš nového elektronického hlodavce neseženete ani v hostinci, ani na policii či na zdravotní pohotovosti. Pro podobné případy proto není špatné mít nějakou myš (třeba i tu nejlacinější, či starou a opravenou) v záloze. Samozřejmě včetně příslušného ovládacího programu.
Nejlepší lék proti všem myším neduhům je prevence. Své myši si vybírejte sami a před koupí je důkladně vyzkoušejte - každý člověk má totiž ruku trochu jinou, zatímco myši jednoho typu jsou stejné.
Málokdo ví, že někteří počítačoví hlodavci jsou světloplaší. Uvnitř se totiž nacházejí světelné senzory pro snímání pohybu. Je-li pouzdro elektroniky trochu průsvitné (což kupodivu někdy bývá), může se to za určitých situací projevit na jejich funkci. Porucha je o to záludnější, že se ukáže jen někdy, například, když na pracovní stůl dopadá přímé sluneční světlo, nebo naopak, když se venku setmí a vy si rozsvítíte lampičku. Myši z tmavého plastu trpí světloplachostí méně.
ČISTOTNÉ ZVÍŘÁTKO
Přestože živé myši má mnoho lidí spojené se smetím, kanály a jinými místy, které čistotou právě nevynikají, počítačový hlodavec si potrpí na pořádek. Gumová kulička, kterou jezdí po stole či podložce, totiž sbírá prach, drobky, mastnotu i lepkavé skvrny od limonád, a vše poctivě dopravuje dovnitř, k citlivé elektronice. Pořádek a úklid na stole, stejně jako časté čištění podložky, může myší život výrazně prodloužit.
Poruchy způsobené špínou zanesenou dovnitř mají charakteristický průběh: kurzor občas přestává na pohyb myši reagovat, jindy náhle skáče nežádoucím směrem, nebo se pohybuje jen vodorovně či svisle. Není hned nutné zařízení vyhazovat, nebo hledat opraváře.
Náprava totiž může být velmi snadná. Spodní část myši kolem gumové kuličky se dá jednoduše demontovat a kuličku vyjmout. Pak uvidíte gumové válečky, které pohyb kolečka přenášejí na senzory. Špína na nich tvoří chlupaté nebo mastné prstence, které lze pinzetou pohodlně odstranit. Není od věci při té příležitosti také umýt kuličku v nějakém odmašťovacím prostředku na nádobí.
Myši jsou poměrně náchylné i na špatné zacházení. Ne každá například přežije pády se stolu a některé ani nemají rády tahání za ocas - pardon, za spojovací kablík. Ten by tedy měl na stole ležet volně a ne pod hromadami knih, dokumentů a kancelářských potřeb, jak se někdy stává.
 I když počítačová myš není živá, jsou věci, které jí příliš nesvědčí. |
