Dosud neznámý člověk vyhrožuje spoluobčanům, že je otráví kyanidem, pokud mu vláda nedá peníze. Nic nového. Zástup teroristických vyděračů je stále početnější. Podivnou duši ničemy stíhá ještě podivnější, padají požadavky, lidské životy, bortí se starý dobrý svět pochopitelných vražd.
Svět začíná připomínat bláznivý rej. Končí tato civilizace? Muž s kyanidem bude chycen a potrestán. Nebo zmizí se svými neuskutečněnými pohrůžkami v nedohlednu. Grossova policie se zachová dobře, profesionálně, podá výkon a bude pochválena. Nebo něco zkazí, pak jí běda.
Terorista nikdy nemá úspěch. Lidé jej odvrhnou, jenže on jich může do té doby mnoho zabít. Pak teprve zabijí jeho. Předmoderní člověk neměl k tomuto druhu terorismu a vydírání mnoho možností. Zabíjelo se ručně, z očí do očí, žádné látky hromadného vraždění, žádné plyny, žádná biologie masové smrti.
Masová smrt v rukou jedince je základní rys teprve až naší modernosti. Z románů, v nichž toto na nás chystali šílení papíroví vědci, vstoupilo moderní zlo do ulic. Nikdo je nezastaví. Duše lidí je podivná: ráda chce být bohem. Zabiju vás všechny, to je zvolání velmi přitažlivé. Zájemci se množí.
Možná bychom o nich neměli psát. Ignorovat jejich zvrhlost. Obklopit je pohrdavým mlčením. Ať se nestanou hrdiny zla, ať končí jako zapomenutý nikdo. Muž s kyanidem nechce terorem zlepšit svět. Chce jen peníze. Hnusný je však stejně.
