Je to sled zdánlivých maličkostí, odkazuje ale na dva fenomény současné doby. Tím prvním je komunikace přes internet. Lidé na blogy, weby a sociální sítě napíšou řadu věcí, ne vždy je ale napadne, jaké mohou mít následky. Druhým pak fakt, nakolik k těmto sdělením jsou vnímaví čtenáři.
Ilustrátorka a canisterapeutka (jde o psychosociální a rehabilitační terapii, při které se využívá pes) Lucie Paceltová je blogerkou iDNES.cz téměř tři roky a skrze své příspěvky se vyjadřuje k politickému dění, ale také ke vztahu lidí ke zvířatům.
Na konci července zveřejnila blog, ve kterém popsala jednu z příhod ze své domácnosti. Její desetiletá kolie poranila devítiměsíční dceru. "Byl to mžik a s jistotou nevím nic. Byli jsme všichni tři vedle sebe v pokoji. Dávala jsem cosi na stůl a najednou slyším za sebou pláč. Otočila jsem se a Andělce tekla od obočí trocha krve," popsala s tím, že psa kousnout neviděla, malou ránu vydezinfikovala a psa pokárala.
Z BLOGŮPřečtěte si, co mimo jiné napsala Lucie Paceltová |
Části čtenářů se ale popisovaná situace nelíbila a na blog si začali stěžovat s tím, že žena při hlídání psa i dítěte pochybila. Jeden z nich se prostřednictvím internetového formuláře obrátil na policii.
"Podnět se týkal toho, že se někomu nelíbí, co se děje na blogu a že by bylo vhodné prověřit, zda nedochází k týrání dítěte či něčemu jinému," popsala mluvčí policejního prezidia Eva Kropáčová.
Policie jej odeslala sociálnímu odboru ve městě, kde Paceltová bydlí. Ta musela na úřad jít osobně vše vysvětlit. Úřad pak celou věc uzavřel s tím, že se nic vážného nestalo.
"Přišlo mi to nepochopitelné a ponižující," popisuje své pocity Paceltová s tím, že ze začátku jí vůbec nedošlo, že by si ji úřad pozval kvůli blogu. "Psala jsem to, protože jsem se snažila vysvětlit, že psa je třeba na příchod dítěte zodpovědně připravovat, a i tak se může občas drobná nehoda stát – a v tom případě je třeba v systematické práci na vztahu psa s dítětem pokračovat, ne jej hned strčit do útulku," vysvětluje.
Internet umožnil komunikovat každému a ve velkém
Publicista Miloš Čermák, jenž část práce zasvětil internetové komunikaci, se domnívá, že většina lidí si neuvědomuje, jaké dopady může mít to, co na sebe zveřejňují.
"Napadají mě příběhy typu, že je někdo je na nemocenské, přitom na internetu zveřejňuje fotky od vody. Nebo když někdo vede nákladný život, který neodpovídá jeho daňovému přiznání," uvedl Čermák.
Internet je podle něj nástrojem komunikace, který funguje podobně jako v běžném životě. "Rozdíl je ale v tom, že internet umožnil komunikovat každému a ve velkém množství," podotkl.
Stejně jako u jiné komunikace i na internetu může někdo prozradit něco, co vlastně nechtěl. "Nebo si třeba může vymýšlet," upozornil Čermák. Podle něj lidé věří více tomu, koho znají. Anonymní sdělení nebo ta s pouhým jménem a fotkou by měli brát s rezervou.
Všímavost je dobrá, ne vždy ale vede k odhalení kriminality
Co se týká podnětů od uživatelů internetu, kriminalisté je vítají. "Jsou za ně rádi. Některé věci, které lidé na internetu dokáží najít, jsou opravdu dobré a je v pořádku, že jsou všímaví, protože policisté nemohou projít každý server a vidět úplně všechno," podotýká mluvčí Eva Kropáčová.
Policisté se zabývají všemi podněty, ne každý dokáží na konec využít. Jsou ovšem i případy, kdy oznámení vyústí v odhalení kriminální činnosti. "Třeba prodávání maturitního vysvědčení na internetu. Tam se podařilo objasnit dlouholetou trestnou činnost díky tomu, že si někdo všiml serveru, kde vysvědčení někdo nabízel," připomenula Kropáčová. Takový případ a v létě rozkryla středočeská policie (více o dopadení pachatele čtěte zde).
Ostatně, v prostoru mimo jedničky a nuly je ještě jeden známější případ. Podnět všímavého souseda stál za celou takzvanou kuřimskou kauzou, kdy týrání dvou hochů odhalil jejich soused, když omylem naladil signál chůvičky z vedlejšího domu.
