Jaro 1938 se v Československu, vědomém si nacistické hrozby, neslo ve zlověstném ovzduší. Anšlus, připojení Rakouska, zhoršil obrannou pozici státu. Posílil troufalost sudetoněmeckých radikálů v pohraničí. A československé úřady zůstávaly zdrženlivé.
Dramatičnost tehdejších dnů podtrhuje deník jednoho obyvatele severu Čech z 10. dubna 1938. "Je těžko být v dnešních dobách člověkem a ještě těžší je být Čechem ve zdejším poněmčeném kraji," zapsal si. Deník prostudoval historik Vojenského historického ústavu Karel Straka, který podrobně zkoumal práci prvorepublikové československé rozvědky a jejích spolupracovníků.
Pozadí mobilizacePřečtěte si celý text historika Karla Straky o květnové mobilizaci |
Právě zprávy agentů o pohybech německého wehrmachtu totiž podnítily květnovou částečnou mobilizaci.
"Otázka, zda němečtí nacisté měli v květnu 1938 v úmyslu Československo napadnout, se v tuzemské i zahraniční historiografii diskutovala dlouhá léta a dosud se diskutuje. Některé interpretace mají až fantaskní nádech, chybí jim ovšem hodnověrný materiálový podklad," píše historik Straka ve svém článku ke květnovému výročí.
Jisté je, že sudetští Němci v té době ztráceli respekt před státní mocí a naopak morálka českého obyvatelstva upadala. Stát se totiž snažil nedráždit kroky vůči sudetským Němcům zahraniční velmoci, na jejichž pomoc při případné konfrontaci s nacisty stále spoléhal. Jak se mělo ukázat už za půl roku, marně.
Vojáci i zpravodajci měli však stále více náznaků o tom, že se za hranicemi chystá napadení pohraničí, nejspíše polovojenskými formacemi. "Rozlišit realitu od fikce a informace verifikovat bylo ovšem nesmírně obtížné," píše Straka a připomíná silný dojem, který zanechalo obsazení Rakouska o pár týdnů dříve.
Zprávy z říše dodával bývalý místostarosta Lipska s desítkami kontaktů
Zprávu o soustředění německých vojsk z 18. a 19. května, tedy bezprostředně před mobilizací, dodal "Táně" - předsunuté zpravodajské centrále sídlící v Plzni - bývalý místostarosta Lipska Willy Lange. Devětatřicetiletý sociální demokrat uprchl do Československa před nacisty a v Karlových Varech působil jako dopisovatel listu Prager Presse.
Obě mobilizace roku 1938 ve fotografiích |
"O jeho spolupráci s československou rozvědkou se ví asi třináct let. Zatím k němu ale nebyly známy bližší údaje. Nevědělo se nic přesného o síti desítek agentů, které v Německu měl, ani to, jak ho českoslovenští zpravodajci evidovali," řekl iDNES.cz Straka.
Podle jeho výzkumu mělo 2. oddělení Hlavního štábu (zpravodajská služba) Langeho v evidenci nejprve jako agenta-chodce a pak jako schránku. "Sbíhaly se k němu zprávy ze sítě subagentů, která pokrývala celé Německo. K 1. dubnu 1938 ji tvořilo 34 osob. Byli mezi nimi železničáři či obchodní cestující, u nichž nebylo nápadné, že se často pohybují po celé říši," vysvětluje Straka, který se tématu věnoval i ve dvou obsáhlejších materiálech.
Historik Igor Lukeš ve své knize Československo mezi Stalinem a Hitlerem uvádí, že Lange pro československou špionáž pracoval už od roku 1933 a síť jeho spolupracovníků sestávala z německých sociálních demokratů a komunistů. Československo nicméně podle Lukeše mělo o pohybech wehrmachtu i vojensky detailnější zprávy, které Lange získat nemohl.
Nacisté přisunuli k hranicím deset divizí
Langeho zprávy uvádějí, že se v československém pohraničí seskupovaly části deseti divizí. Podle francouzských analytiků však nacisty zajímal především výcvik ve dvou vojenských prostorech v v Bavorsku a Sasku, které ovšem ležely blízko československých hranic.
"Pražské zpravodajské ústředí zprávám dodalo interpretaci, kterou alarmujícím způsobem podpořila rakouská zkušenost a tehdy aktuální politické napětí v Československu," vysvětluje ve svém textu historik Straka.
Československá vláda se nad poznatky zpravodajců sešla na mimořádném zasedání 20. května. Usoudila, že se Německo nechystá rozpoutat válku, povolala nicméně omezené množství záložníků a početní stav armády rychle vzrostl na 383 tisíc mužů. To nebyla zdaleka konečná kapacita československých sil: v září měla plně mobilizovaná armáda ve zbrani přes 1,2 milionu mužů.
Podle Straky květnová mobilizace nesporně posílila morálku československého obyvatelstva i armády, když vojáci na vlastní oči viděli nově zařazené druhy zbraní i výstavbu opevnění. Ukázaly se ovšem také nedostatky nově zavedených postupů při mobilizaci - nejednotné velitelské struktury, nedořešená organizace a nedostatek materiálu. Začalo se pracovat na jejich odstranění.
Demonstrace ochoty bránit se dočasně oslabila henleinovce, kteří ovšem postupně opět nabyli odvahu. Maďarská menšina na Slovensku, která oproti sudetským Němcům neměla centralizované vedení, se zalekla více a ustoupila.
"Demokraté v Československu vyšli z květnové krize naproti tomu subjektivně posíleni. Věřili, že nezůstanou sami a při novém ohrožení vydrží téměř vše. Květen 1938 měl především v tom svou jedinečnou cenu. Zhodnotila se v září téhož roku," uzavírá historik Straka.
