Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bylo to sci-fi, říká Čech, kterého Inuité učili přežít pád letadla v Arktidě

  19:56aktualizováno  19:56
Obličej vám posejí bílé skvrny a nejraději byste se schoulil, jak zle je vám od žaludku. Musíte však chodit a nezastavovat se, jinak umrznete, popisuje zkušenost s podchlazením voják Jan Maršner, který se účastnil kurzu přežití v kanadské Arktidě. V padesátistupňových mrazech strávil osm dní.

Český voják Jan Maršner na kurzu přežití v kanadské Arktidě. | foto: Archiv Jana Maršnera

„Čeští letci se začínají pohybovat v oblasti sněžných polí a zkušenosti z takových oblastí jsou pro ně zajímavé a důležité,“ vysvětluje Jan Maršner smysl své účasti na zimním cvičení, které simulovalo podmínky po pádu letadla v arktické oblasti. Vojákům může předávat i rady domorodců.

„Inuité se řídí heslem: Můžeš být unavený, ale nebuď líný. V mrazu je nejhorší zastavit se. Kvůli sebezáchově je nutné ze sebe vydolovat poslední zbytky sil a o jídle přemýšlet dostatečně dopředu, abyste vystačil s energií. Pokud už bych neměl sílu ho uvařit, v reálném prostředí bych umrzl,“ popisuje.

V arktických podmínkách ostrova Cornwallis byly veškeré zásoby jídla zmrzlé na kost a jen napít se speciálního džusu s vysokým obsahem kalorií se na ledové, větrem bičované pláni ukázalo skoro jako nadlidský úkol.

„Studenou stravu tělo v tomto prostředí nepřijme, dostalo by se do šoku. Vše je nutné uvařit v horké vodě, ať je to müsli tyčinka nebo sušené maso. Na velké jsem byl za celý týden jednou, tělo si z jídla vezme veškerou energii,“ přibližuje instruktor, který učí české vojáky přesuny na sněhu a ledu.

Fotogalerie

Kurzu přežití v minus 35 až 53 stupních Celsia se Jan Maršner zúčastnil spolu s třiadvaceti kanadskými piloty, členy posádek vrtulníků a dvěma vojenskými instruktory z Belgie a Německa.

„Cvičení imitovalo odchod přeživších z havarovaného stroje do místa vyzvednutí záchrannou jednotkou. Na extrémně nízkou teplotu si tělo a kůže musí zvyknout, mastné krémy, které mi před odjezdem všichni doporučovali, nepomohou. Už po dvou dnech venku jsme byli všichni lehce omrzlí a sloupali jsme se,“ popisuje krušné okamžiky Maršner.

První tři dny spali na expediční základně v zálivu Resolute a chodili ven jen po chvilkách. Následně je na osm dní vypustili na plochu zhruba pět kilometrů čtverečních a každý den museli podle GPS urazit naplánovanou trasu. Suchou stravu, vařič, spacák a lampu na olej, čili nouzové zásoby, kterými jsou letadla pro případ havárie vybavena, táhli za sebou na saních.

„Sice mám zkušenosti se sněhem, ale prostředí jsem neznal a přes oceán jsem letěl poprvé. Nevěděl jsem, jak mi v tak nízkých teplotách bude fungovat tělo a nejvíc jsem se obával, abych vydržel,“ líčí zapálený sedmatřicetiletý skialpinista, proč padla volba právě na něj.

Z tuleně vypijí krev i vyrobí svíčku

Česká armáda není kvůli mírnému klimatu na podobné podmínky vybavená a člověka do nich posílala vůbec poprvé. Část vybavení si Maršner vypůjčil od expedičních horolezců, přes oceán vezl materiál asi za 150 tisíc. Některé části výstroje mu zapůjčili kanadští pořadatelé. Celou dobu účastníkům radili najatí kanadští Inuité.

Jan Maršner

  • Voják z povolání, je mu sedmatřicet let.
  • Působí jako výcvikář speciální tělesné přípravy na oddělení bojové přípravy 7. mechanizované brigády v Hranicích u Přerova.
  • Má dlouholeté zkušenosti se skialpinismem a je držitelem licence na jeho výuku. V armádě učí přesuny na sněhu a ledu.
  • Jako dosud jediný český voják se zúčastnil kurzu přežití na ostrově Cornwallis v kanadské Arktidě.
  • Celý výcvik trval skoro tři týdny. Začal výukou ve Škole přežití ve Winnipegu, následoval praktický trénink na expediční základně v zálivu Resolute a pak osmidenní pobyt venku.

„Radili nám se stavbou přístřešků, každý den jsme nocovali v jiném typu. V Krkonoších trvá zhruba hodinu, než uděláte díru do sněhu a můžete zalézt do takzvaného záhrabu. V Arktidě trvá stavba sněhové kapsy pro jednoho člověka šest hodin, stavba iglú pak 12 až 16 hodin,“ srovnává.

Uvnitř iglú se člověk v minus patnácti někdy musí kvůli výměně spodního termoprádla vysvléct až do naha, aby lezl do spacáku suchý. „Děti Eskymáků uvnitř iglú normálně běhají skoro nahaté, v obřím stavení žije dohromady klidně deset patnáct lidí. Vážím si toho, že stavíš můj dům,“ řekl mi anglicky jeden z mentorů. „Umějí se radovat z mála,“ dodává.

Ochutnal i syrové maso tuleně, kterého Inuité ulovili. „Je velmi jemné a tučné, přirovnal bych ho ke kaprovi. Když ho uloví, snaží se všechno včetně očí, srdce i jater sníst a krev vypít okamžitě než zmrzne. V Arktidě je veškeré vaření na dlouho, všechno teplé je nutné sníst hned,“ líčí život domorodců.

Inuité jsou podle Maršnera schopní z tučných pozůstatků zabitého tuleně a gázy vytvořit improvizovanou svíčku, která vydrží hořet až šest hodin. „Díky tomu se nejen najedí, ale i ohřejí, využívají zkrátka úplně všeho,“ přibližuje tvrdý život v extrémních podmínkách.

Mrazírny ani specializované kryokomory Maršner před odletem nenavštěvoval. „Oproti standardní přípravě jsem víc běhal a posiloval. Dva měsíce do odletu jsem také průběžně jedl dost cukru a tuku, abych si vezl pár kilo navíc, protože tělo v těchto teplotách průběžně hubne,“ přibližuje.

Odjezd se zpozdil, letadlu zamrzl motor

Nejvíc se český voják potýkal s přicházejícími a odcházejícími příznaky hypotermie čili podchlazení. „Naskáčou vám bílé fleky a cítíte se unavený. Poprvé mě na to upozornil parťák, napodruhé už jsem to poznal sám, protože stav doprovází žaludeční nevolnost. Zahřejete se tím, že padesát minut popobíháte mezi dvěma body, nesmíte si sednout,“ popisuje.

Kanadské univerzitě selhal mrazák, z pradávného ledu zbyly jen loužičky

Takto si na dno sáhli všichni. „Nedá se tam tomu vyhnout, někdo měl krizí víc a někdo méně, já přečkal asi tři. Pokud by se mi za tu zhruba hodinu neudělalo lépe, bylo by to už závažnější, odvezli by mě zpět na základnu a výcvik by pro mě skončil.“

Na bezpečnost účastníků pro případ nouze dohlíželi kromě Inuitů i lovci s brokovnicí. „Vždy byl některý z nich poblíž, i když jsme je třeba neviděli. Říká se, že pokud se k vám dostane lední medvěd blíž než na dvě stě metrů, nemáte šanci,“ objasňuje.

Díky pečlivě vybrané lokalitě skupinu žádné zvíře neohrozilo. „Řešili jsme však nepojízdná pásová vozidla, která zamrzala během přesunu z expediční základny do prostoru nasazení. A když už jsme měli vše za sebou, zamrzl motor letadlu, takže se přesun zpět do Winnipegu zdržel o tři dny.“

„Neberu to, že jsem zvládl něco nepředstavitelného“

Kurz nakonec dokončili všichni včetně dvou žen. „Zřejmě i kvůli účasti nás Evropanů se všichni hodně snažili. Kanaďané si mysleli, že nebudeme tak odolní a že možná nevydržíme. Řekli nám to po skončení. Přitom jsme neměli o nic horší problémy než piloti, kteří žijí v oblasti, kde je standardně minus čtyřicet,“ dodává.

Podle svých slov by do extrémních podmínek klidně vyjel znovu. „Už bych věděl, co od toho čekat. Vidět tohle prostředí pro mě bylo sci-fi, ale neberu to, jako že jsem zvládl něco nepředstavitelného. Pokud by se jiný český voják opravdu snažil a vydal ze sebe maximum, šel kvůli přežití až na spodní hranici, zvládl by to kdokoli. Je to jen o zapojení pevné vůle,“ uzavírá Maršner.

Ostrov Cornwallis v Severním ledovém oceánu.

Ostrov Cornwallis v Severním ledovém oceánu.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Nová léčba žloutenky C je úspěšná. Vyléčíme přes 90 procent, tvrdí IKEM

Chronická hepatitida (žloutenka) typu C často probíhá skrytě a ve chvíli, kdy se projeví příznaky, jsou játra už natolik poškozená, že pomůže pouze...  celý článek

Do práce by se měl umělec Dzia pustit v průběhu září. Doslova v květinovou...
Větší malba v Česku není. Halu ozdobí květinová fasáda belgického umělce

Dosud šedivý průmyslový areál v Humpolci u dálnice D1 od září prokoukne. O velkoplošnou malbu se zde postará belgický umělec Dzia. Velikostí může konkurovat...  celý článek

 Na fakt, že by v lokalitě bylo dvakrát více pohřbených než živých obyvatel,...
Čejetice se chtějí odtrhnout od Boleslavi. Nesouhlasí se stavbou hřbitova

Část obyvatel Čejetic, příměstské části Mladé Boleslavi, kde žije asi 1 100 lidí, se chce oddělit od města a založit samostatnou obec. Důvodem je plánovaná...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.