Severně od Kirkúku se po prohře Kurdů čile staví nová hranice mezi autonomním Kurdistánem a zbytkem Iráku. Bývala tam už po pádu Saddáma Husajna, v chaosu tříletého tažení proti Islámskému státu (IS) ji však pešmergové dlouho ignorovali a za své považovali i oblasti za ní. S tím je nyní, zdá se, konec.
Irácké jednotky obsadily ropný Kirkúk, Kurdové se stáhli bez boje |
„Toto byla nejbolestivější lekce, jaké kdy čelili. Nechme je se z toho poučit, poučit se z historie. Kirkúk nikdy nebude kurdský,“ říká člen šíitské Lidové mobilizační jednotky (PMU), která staronovou hranici opevňuje spolu s iráckými vojáky.
Referendum o vzniku nového státu - nezávislého Kurdistánu - mělo původně pouze posílit kurdskou vyjednávací pozici s tím, že k odtržení by možná došlo někdy v budoucnu. Od samotného konání referenda Kurdy i přesto dlouho odrazovala nejen irácká centrální vláda, ale i Turecko a Írán.
Obě země totiž mají svou vlastní kurdskou menšinu a obávaly se dalších separatistických tendencí. Varovaly před ním i Spojené státy, které se bály, že se zasekne boj proti Islámskému státu, na kterém se kurdští pešmergové - tedy „ti, kteří čelí smrti“ - významně podílejí. Kurdové si tak jako tak odhlasovali drtivé „ano“, chuť slavit však brzy vyšuměla v trpkou pachuť.
Nejde však jen o to. Referendum také obnažilo boj o moc, který je po pádu IS v Iráku čím dál větší. Velkou roli v něm hraje Írán se svým generálem Qassemem Sulejmáním, píše britský Guardian. Irácký soused už svou přítomnost v zemi ani neskrývá.
„Nikdy bychom nedovolili sionistickému projektu, aby si nárokoval Kirkúk. Je to středobod irácké ekonomiky a nikdy nebude patřit Barzánímu,“ říká mimo jiné nejmenovaný vysoce postavený představitel Íránem podporovaných milic PMU, zatímco zmiňuje prezidenta iráckého autonomního Kurdistánu Masúda Barzáního.
V Kirkúku se totiž nacházejí mnohá ropná pole a za svou tříletou vládu z nich Kurdové podle Guardianu „vytěžili“ 600 tisíc barelů ropy denně. Ropu pak prodávali do Turecka, které jim po referendu o nezávislosti pohrozilo, že zavře kohoutky. I Íránu jde o tamní ropu.
Rozhádaní Kurdové se obviňují ze zrady a zbytečného riskování
Sulejmání se údajně minimálně třikrát sešel s kurdskými lídry před tím, než Irák znovu dobyl Kirkúk, píše agentura Reuters. Ovšem pouze s lídry Patriotické unie Kurdistánu (PUK), která je jednou ze dvou hlavních kurdských politických stran a která má na rozdíl od té druhé - Kurdské demokratické strany vedené Barzáním - k Íránu blízko. Barzání ho totiž odmítl.
Stranu PUK vede klan Talabaniů a donedávna stál v čele někdejší irácký prezident Jalal Talabani, který podle listu The New York Times zemřel 3. října v Berlíně ve třiaosmdesáti letech.
Jeho pohřbu se zúčastnil i Sulejmání a následně začal vyjednávat s Jalalovým synem a nástupníkem Bafelem Talabanim. Vzkaz generála, který po referendu ještě znásobil svůj vliv v Iráku, zněl jasně: Stáhněte se, nebo přijdete o strategického spojence. Právě Talabaniové totiž bránili Kirkúk.
Dokonce už před referendem Sulejmání Kurdy údajně varoval, že může být hlasování riskantní, že hrozí konflikt a Kurdové o svá teritoria přijdou. „Abádí má všechny místní síly a za sebou Západ a nic mu nezabrání zatlačit vás zpět do hor, pokud se tak rozhodne,“ cituje Íránce jeden z kurdských zákonodárců s odkazem na brutální potlačení kurdského povstání v roce 1991, které nařídil tehdejší irácký prezident Saddám Husajn.
„Podle našich zdrojů z oblasti víme, že sousední Írán sehrál rozhodující roli v rozhodnutí PUK jít po boku Bagdádu,“ potvrdil Reuters také nejmenovaný člen iráckých tajných služeb. „Politické a vojenské operace kolem Kirkúku bezpochyby organizoval Sulejmání. Každý, kdo si myslí, že se podřizuje Abádímu, nechápe, jak se to v Iráku dělá,“ uvedl také jistý irácký ministr, ani on však nechtěl být jmenován.
Kurdové stojí na rozcestí. Společný Kurdistán je jen sen, říká analytik |
Referendum a následný pád Kirkúku tak jen ukázal, že Kurdové zdaleka nejsou tak jednotní, jak se zvenčí může zdát. Barzáního Kurdská demokratická unie kvůli vydání důležitého města bez boje obvinila Patriotickou unii Kurdistánu Talabaniů ze zrady.
„Každý tomu říká ‚drogová dohoda s PUK‘,“ uvedl pro list The New Yorker bývalý americký úředník pracující v regionu s tím, že se i mnohé jednotky PUK odmítly podřídit rozkazům - nevzdaly se a s iráckou armádou bojovaly.
Vedení PUK zase svého rivala KDP nařklo z toho, že uvrhl Kurdy do rizika vojenského vpádu a izolace regionu tím, jak tvrdě tlačil na uskutečnění referenda o nezávislosti. Podle Talabaniů promrhal Barzání možnost dohody s Irákem, díky které by Kurdové o Kirkúk nepřišli.
„Obě strany se rozhodují jen podle sebe a zahrávají si s lidskými životy. Ale nakonec jsme to my, kdo za to platí,“ míní penzista Abdullah Ahmed. „Pro všechny je to katastrofa. Všichni jsme byli jednotní v boji proti Daeši (Islámskému státu, pozn. red.). Teď už se zase starají jen o sebe,“ dodává chmurně.
Nevměšujte se do interních věcí, napomíná Tillersona Abádí
Kurdské úřady v pondělí podle BBC vydaly zatykače na jedenáct Iráčanů, mezi nimiž jsou i členové vedení jednotek PMU. Kurdistán tak sáhl k recipročnímu opatření za zatykače, které Bagdád vydal na kurdské politiky. Například na viceprezidenta autonomního Kurdistánu Kosrata Rasúla. Důvodem jsou podle Bagdádu jeho „provokativní výroky“ na adresu irácké armády.
Americký ministr zahraničí Rex Tillerson v neděli šíitské milice podporované Íránem vyzval, aby odešly „domů“. To se však nelíbilo iráckému premiérovi Hajdaru Abádímu, který Tillersona obvinil, že zasahuje do věcí, do kterých mu nic není. „Nikdo nemá právo vměšovat se do iráckých záležitostí,“ stojí podle agentury Reuters v pondělním prohlášení tiskového odboru iráckého premiéra.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov naopak v pondělí se svým iráckým protějškem vyzval Kurdy, aby nevyvolávali nestabilitu v regionu snahou odtrhnout se od Iráku, ale zároveň potvrdil, že Moskva hodlá nadále s iráckými Kurdy hospodářsky spolupracovat, stejně jako se zbytkem Iráku. Zároveň však řekl, že Kurdy chápe.
„Rozumíme přesvědčení Kurdů, jelikož jde o jejich snahu posílit svou identitu... Přesto však věříme, že jediným správným způsobem, jak lze tyto naděje realizovat, je skrze iráckou centrální vládu, a to za předpokladu, že Kurdové budou chápat závažnost situace ve vztahu k regionu a vyvarují se krokům, které mohou být dalším důvodem nestability,“ řekl Lavrov v Moskvě na konferenci se svým iráckým protějškem Ibráhímem Džaafarím.
Setkání se konalo několik dnů poté, co ruský ropný koncern Rosněft oznámil, že se dohodl na převzetí kontroly nad hlavním ropovodem v Kurdistánu. Lavrov rovněž poznamenal, že ruský konzulát v Irbílu zůstane otevřený, ale bude nadále podléhat kontrole ruské ambasády v Bagdádu.
16. října 2017 |
