Nyní by se tedy měla Unie - jako krok následující po posledním libyjském protestu - konečně pochlapit.
Samo obvinění před osmi lety bylo naprosto šílené a těžko hádat, jaký cíl mělo a zda už tehdy Kaddáfí věděl, že mu nakonec sestřičky a doktor poslouží jako rukojmí, která Evropa vykoupí. Každopádně toto obvinění by mělo být nyní, když jsou oni dle libyjského práva zločinci doma, zkoumáno jako akt mezinárodního terorismu.
Obvinění totiž nemá racionální základ, nemohlo jí o účelové chování, a jediný důkaz, který v procesu hrál - přiznání obviněných - byl vynucen brutálním mučením. Lidé, kteří byli ponižováni a mučeni, přitom sloužili jako libyjský kyj na Evropu.
Za propuštěním rukojmí stojí vyplacení odškodného dohromady ve výši téměř půl miliardy dolarů rodinám nakažených dětí - v nemocnici se skutečně nakazilo skoro pět set dětí HIV, na vině ovšem nebyli bulharští zdravotníci, ale čistě libyjská špína a bordel ve špitále.
Neví se přesně, odkud peníze přišly - Unie je prý nezaplatila - ovšem nakažení už peníze dostali. A propuštění rukojmích je navíc vázáno na obrovskou hospodářskou pomoc Libyi, jaderné odsolovací zařízení, které se tam bude stavět a vyrábět jim z mořské vody pitnou, budiž příkladem. Zdravotníci prostě posloužili jako rukojmí.
Proto by nyní Unie měla, když jsou rukojmí zde, odpovědět způsobem, kterému by v Libyi určitě rozuměli - lstí. Prostě a jednoduše by Evropa měla od všech za propuštění rukojmích domluvených kontraktů cuknout. S teroristy se nevyjednává.
