Stihl si vyrobit tuhle vizitku: militantní ministr, který hned dokázal poštvat si proti sobě kdekoho. Co tomu říká? Prý nic.
"Kdybych měl čtyři roky času, tak bych se asi choval jinak," řekl ministr v prvním velkém rozhovoru pro MF DNES. "Ale my jsme dva roky ztratili. Ano, můžu být slušný ministr, můžu se usmívat, nedělat nic a nechat stát, ať vždycky na konci roku nasype do zdravotnictví miliardy."
Tak se chovali vaši straničtí předchůdci - mám tomu tak rozumět?
Klidně, úplně klidně. Na jednom sezení klubu zazněla i myšlenka, ať se Součková vyhodí a dá se místo ní někdo, kdo se bude mile usmívat a vydrží to do voleb.
Jste si jist, že bylo to pravé začít hned kritikou - třebas oprávněnou - druhých, když vaše vláda léta nic neudělala?
Možná to nebyl úplně optimální start, byl jsem i připraven omluvit se za televizní výpad na adresu ředitelky Všeobecné zdravotní pojišťovny, ale ohromila mě tento týden ve sněmovně neschopností přiznat jakoukoli chybu. Jako by VZP byla něco skvělého a každý, kdo si ji troufne kritizovat, byl blázen. Ano, pustil jsem se do nesmírně silné a mocné finanční instituce. Byla to prostě součást taktiky ukázat na to, že i v ní je problém.
Taktiky? Jaké taktiky?
Kdybych otálel, zaútočila by ona na mě a řekla, že jsem neschopný.
Pravidla rozdělování miliard přece jen určuje stát. A VZP ve své obhajobě říká, že nedostatek peněz je způsoben rostoucími náklady zdravotní péče a že i vyspělé země ztrátu dorovnávají.
Kdyby šlo o tři miliardy, tak se tam nasypou, ale ta ztráta roste a roste. Pojišťovna prostě utrácí víc peněz, než má. A není pravda, že ministerstvo jí to nařizuje.
A nenařizuje snad? Třeba že má přidat peníze nemocnicím?
Nařizujeme jí snad, aby uzavírala nové a nové smlouvy se zdravotnickými zařízeními? Já jsem rád, že debata začala a že si v ní třeba ujasníme, jak se věcí mají. Odmítám však tvrzení, že sto procent chyb má ministerstvo a nulu procent VZP.
Objevily se spekulace, že za vaší kritikou je snaha zavést Národní zdravotní službu, tedy státní systém jako třeba v Británii.
Ano, slyšel jsem to. Ale naprosto to vylučuji. Mým cílem není návrat k poměrům před listopadem, k státnímu systému. Nechci zlikvidovat pojišťovny, chci, aby si více konkurovaly, ale aby pak za sebe i odpovídaly finančně. Ale odmítám, aby to fungovalo tak, že pojišťovny vytvářejí dluhy, stát je musí zaplatit a ony ještě řeknou, že za ně může stát. Za stravu ať se platí
Zkuste se odpoutat od programového prohlášení vlády a odpovězte upřímně: podporujete myšlenku, že by si měl pacient víc připlácet, nebo ne?
Dobře - podporuju. Nesouhlasím moc s různými doplatky, diskuse by se měla vést o tom, co ze zdravotního pojištění vyjmout. Konkrétně stravu, dopravu, lázně, některé léky i léčebné postupy. Jsem ochoten být s vámi jako plátce pojistného solidární a zaplatit vám péči, když budete nemocná, ale proč bych vám měl platit v nemocnici jídlo, když ho doma taky jíte za své? Ale je to problém této společnosti, padesát let tu bylo všechno bezplatné, stalo se z toho takové zvykové právo. A z něj se vycházelo i při tvorbě programu strany ve jménu: býti zvolen. Je to generační problém, mladší lidé se už na to možná budou dívat jinak.
Jestli tomu rozumím, toto je váš osobní názor, ale teď se o tom ještě mluvit nebude.
Ano, nebude.
A kdy bude?
Před volbami.
Myslíte to vážně?
Samozřejmě, protože programy už se nebudou moci stavět jako dosud, tedy pokud do toho budu moci mluvit. Ale pozor, spoluúčast není všelék. Říkat, že tím vše vyřešíme, je velmi zjednodušené.
ODS má představu, že by si pacienti mohli u pojišťovny vybrat různé pojistné plány: že si třeba zubní péči budou platit celou a o to výhodnější budou mít pojistku. Souhlasíte?
Ne. Myslím, že pojišťovny by měly nabízet společný základ všem a lišit se v tom, co budou dávat nad ním.
Dnes, jak jistě uznáte, je to leda tak úhrada antikoncepce. Co kdyby si člověk mohl z připojištění zaplatit rychlejší operace, lepší oční čočku či kloub?
Ano, to je cesta, kudy se bude diskuse ubírat. Nemám s tím problém.
A přiznáte nahlas i to, že když to dnes nejde oficiálně, platí se za to bokem?
Ano, souhlasím s tím, že obálky si - bohužel - cestu vždycky najdou.
Koncepci se však chystáte předložit až na podzim. Jenže už na konci roku hrozí ve zdravotnictví ztráta 16 miliard a je pravděpodobné, že pojišťovny začnou zase platit pozdě lékařům. Kde hodláte ty peníze hledat?
Pokud paní ředitelka VZP tvrdí, že je v její pojišťovně vše v pořádku, pak já si troufám tvrdit, že jsem schopen zvládnout dluhy fakultních nemocnic. Ne úplně letos, ale řekněme napřesrok věřím, že by se ztráta mohla přiblížit nule.
Prosím? Řekněte mi aspoň stručně, jak chcete za rok a půl zlikvidovat 16 miliard.
VZP nechte, na tu nesahám, mluvím o fakultních nemocnicích, kde je ztráta kolem šesti sedmi miliard. A fakultky umím. Profesoři si drží židle
To tvrdil kdekterý ministr, ale nikdy nic nedokázal.
Vzal jsem tuhle funkci proto, že si myslím, že je doba zralá na změny. Jestli se mýlím, moje mise rychle skončí. V první řadě chci začít spojením tři fakultních nemocnic v Praze: Bulovky, Thomayerovy a Všeobecné. Pokud tu jsou tři lékařské fakulty a pět fakultních nemocnic, mohou jen produkovat dluhy a dělat nadbytečné věci, jejichž smyslem je pouze to, že silné figury různých pánů docentů a profesorů si budují provozy ne podle potřeb péče, ale podle potřeb svého postavení.
Namítnou, že jejich kliniky jsou plné.
Když postavíte dvakrát tolik nemocnic, všechny budou plné, protože si každé lůžko svého pacienta najde. Thomayerova nemocnice si chce například koupit nový ozařovací přístroj za 80 milionů. Proč ho ale má mít každá nemocnice, aby pak v každé fungoval dvě až tři hodiny? To je přece, s prominutím, zhovadilost. Nejde o nic jiného, než že takové pracoviště má svého šéfa a každý si chce vybudovat svůj pašalík.
 Josef Kubinyi. (13. dubna 2004) |
