Bitvu, kterou o něj na přelomu tisíciletí před severoamerickými soudy svedli znepřátelení Kubánci – komunisté z Havany a emigranti z Floridy – totiž s napětím i dojetím sledovala všechna světová média.
Čtrnáctiletý Elián, který se v červnu 2000, ve svých šesti letech, vrátil na Kubu, mezitím vyrostl nejen lidsky, ale patrně i politicky. Proto slavnostně spolu s dalšími 18 tisíci Kubánci stejného věku vstoupil do Svazu mladých komunistů.
Organizace podobné té, kterou mládež vyrůstající v Sovětském svazu poznala jako Komsomol. Starší Češi pak jistě vzpomenou na Socialistický svaz mládeže.
Nenechám dědečka Fidela na holičkách
Jenže Elián přistoupil ke komunistickému dorostu s nadšením. Alespoň to tvrdí kubánská média, která na Eliána nezapomínají. "Nikdy nenechám Fidela Castra ani jeho bratra Raúla na holičkách," citoval jej ve svém nedělním vydání Juventud Rebelde, jejž vydává právě Svaz mladých komunistů.
Také loňský Eliánův dopis, který otiskl stranický deník Granma, nenechá nikoho na pochybách o tom, koho dospívající chlapec obdivuje. Tedy, pokud jej opravdu psal on.
Elián oslovuje dlouholetého kubánského hegemona "dědečku Fidele" a oslavuje ho jako "opravdového hrdinu bitev za kubánskou svobodu". Respektive jako "symbol boje za důstojnost Kuby".
Sirotek, který rozdělil USA
Mladík, který žije v Cárdenasu, východně od Havany, se v dopise rovněž dává plně k dispozici bratrům Castrovým i jejich revoluci.
Zatím je k dispozici spíše propagandě: proto jeho dům, kde žije s otcem číšníkem z italské restaurace, neustále hlídají příslušníci tajné policie. Ti si dokonce v Cárdenasu postavili budku. "Kubánský plaváček", jak ho některá média poeticky přezdívala, nastoupil cestu ke světové slávě za neradostných okolností.
V listopadu roku 1999 jej u břehů Floridy objevili dva američtí rybáři. Téměř šestiletý chlapec se zachránil na pneumatice, jeho matka a otčím však takové štěstí neměli.
Zahynuli společně s převaděčem a dalšími kubánskými uprchlíky z Castrova "ostrova svobody", jejichž člun se na moři převrátil.
Chlapcův příběh zaujal nejen média. Dojemnou story o sirotkovi, jehož matka zahynula při útěku z kubánské totality, brzy zastínila právní bitva, která podle komentátorů ovlivnila i politický vývoj v USA.
Oč šlo? Na jedné straně stáli kubánští emigranti z Floridy, vedení Eliánovými příbuznými. Ti žádali, aby chlapec zůstal u nich, tedy v zemi, kde se politici volí a lidé při cestě do jiné země nemusí umírat.
Kubánské komunistické vedení pochopilo Eliánův případ jako výzvu k souboji. Na ostrově organizovalo pochody, jejichž účastníci žádali Eliánův návrat. Důvod? Synův návrat nežádaly jen "masy pracujících", ale i Eliánův otec a jeho babičky.
Demokratům Elián nepomohl
Za floridským exilem, který ve své většině odmítal Eliánovu cestu zpět na ostrov Fidela Castra, stáli republikáni. Miamští Kubánci na jejich podporu nezapomněli při prezidentských volbách v roce 2000: do čela USA se tenkrát dostal George Bush.
Tehdy vládnoucí demokraté nakonec z právních důvodů podpořili Eliánův návrat na Kubu, byť z něj dvakrát radost neměli. Pro malého Kubánce si přišli kubánští ozbrojenci, což mnohé Američany pobouřilo.
