"A co vůbec dělá Karel Gott?" Hloupá otázka, pokud by nezazněla v koloniálních ulicích staré Havany. Dokazuje to, jak je Česko kvůli tradicím třicetileté soudružské spolupráce na komunistickém ostrově stále populární.
Zatímco jinde v Latinské Americe si při slově "Češi" představí přinejlepším fotbalistu Nedvěda, na Kubě narazíte na zástup znalců. Všichni však musí mít nad pětatřicet let. Později narození už si Čechy nepamatují jako "companeros", nýbrž jako ideologické protivníky, kteří tepají diktaturu bratří Castrových.
Na počátku desetiletí Česko třikrát navrhovalo na půdě OSN rezoluci, která odsuzovala porušování lidských práv na Kubě. Fidel Castro tehdy Česko odsoudil jako lokaje amerického imperialismu a režim před českou ambasádou zorganizoval velký protest rozzlobeného národa.
Váš lid je přítelem Kuby
Zavilý fanoušek Fidela Castra Moisés, který pamatuje počátky revoluce, k tomu říká: "My Kubánci dobře víme, že je za tím jen vaše vláda a že váš lid je stále přítelem Kuby." Pak začne nadšeně mluvit o Dvořákově skladbě Z Nového světa a Smetanově Vltavě a Prodané nevěstě. Po hudebním okénku přeskočí k historii a na příkladu Mnichovské dohody z roku 1938 mi dokládá, proč by Češi neměli věřit Západu.
Další penzista, Alejandro, Čechům vytýká, že ze sebe nechali udělat montovnu Západu. "Československé technologie byly špičkové. Stroje, které jsme od vás přivezli, fungovaly bez poruch desítky let. A vy jste se prostě jen tak vzdali vašeho know-how," vyčítá nám muž, který v Česku v 60. letech studoval.
Nejen s ním si při pobytu na Kubě můžete popovídat česky. Kubánci za profesním vzděláním jezdili do Československa po stovkách, naši občané zase jako experti mířili na Kubu poradit, jak rozhýbat tamní hospodářství. Československo bylo po Sovětském svazu největším partnerem karibského ostrova, který byl dlouhá desetiletí jedinou výspou komunismu na západní polokouli.
Ve velkém nakupovalo za nadsazené ceny třtinový cukr a "legendární" kubánské pomeranče. Ovoce symbolizující socialistickou nabídku exotiky se na Kubě využívá spíš k vymačkání šťávy než ke konzumaci. U nás se školili i armádní kádři a Praha sloužila jako přestupní stanice pro utajení kubánských válečníků.
Před svou smrtelnou misí do Bolívie strávil inkognito pár měsíců na Kladensku i slavný Che Guevara. Kuba se u nás mohutně zadlužila, pohledávky však československá vláda soudružsky odepsala.
Čeština na ostrově svobody
"V Československu jsem působil jako překladatel od roku 1984 do roku 1991," říká zaměstnanec půjčovny automobilů Diego. Do češtiny se mu často pletou anglická slovíčka, občas se uchýlí ke španělštině. "Mezi klienty Čechy moc často nemáme a s přáteli z Česka si jen dopisuji," vysvětluje potíže s jazykem. "A jak to tam teď u vás vypadá? Je to lepší než předtím?" ptá se se zájmem.
Po krátkém exkurzu do úspěchů českého kapitalismu se tváří kysele a česky řekne: "Mezi námi, socialismus je na h..., že." Z politiky rychle přejde ke vzpomínkám na krásu českých žen, které mu zkřížily cestu. A úplně přehlíží atraktivní mulatky, které zrovna přejdou kolem nás.
Se sexappealem Češek má svou zkušenost i disidentský lékař Darsí Ferrer. "Před třemi lety moje manželka provázela jednu pohlednou Češku při focení chudinských čtvrtí, které podle režimu neexistují. Chtěl jsem té slečně zalichotit, tak jí říkám: ‚Věděl jsem, že Češky jsou krásné. Ale že tak moc, to jsem nečekal.‘ Teprve potom mi žena řekla, že je to vaše miss," vzpomíná na Helenu Houdovou.
Mimochodem návštěva královny krásy roku 1999 skončila tehdy jejím vyhoštěním. Později se to samé stalo i dnešnímu ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi. To však nebylo nic proti největší krizi v českokubánských vztazích z roku 2001, kdy byli ve vězení kvůli setkání s disidenty po tři týdny drženi Ivan Pilip a Jan Bubeník.
Idol disidentů: Václav Havel
Kubánští opozičníci jsou z Česka podporováni díky angažovanosti humanitární organizace Člověk v tísni stále. Například Ferrer od ní dostal počítač, manželky zadržovaných politických vězňů zase něco na přilepšenou. Česko je pro ně velký inspirační vzor.
"Přečetl jsem si Havlovu Moc bezmocných a pochopil jsem mnohé z toho, co se na Kubě odehrává," tvrdí Ferrer. Nezávislý žurnalista Reinaldo Escobar, který se mě vyptává na předsednictví EU, Klausovy názory na Unii i nostalgii po komunistech, říká: "Musíme se o vás zajímat. Ve vaší nedávné minulosti vidíme svoji budoucnost."
Pak i on vzpomene na komunistické estrády a na "zlato v Gottově hrdle". "Jeden váš film na Kubě málem způsobil kontrarevoluci," říká. Při popisu děje se ukáže, že jde o Starce na chmelu. Čím Kubánce tak pobouřil? Escobar vysvětluje: "Vy jste za sklizeň chmele dostávali výplatu, my jsme také chodili ‚dobrovolně‘ sklízet třtinu, ale nedostali jsme nikdy nic."
