Dům U černého koníčka v Prokopské ulici číslo 10 býval součástí velkého dvorce se sladovnou. Majitelem byl řád maltézských rytířů, kteří tam vybudovali klášter. Znamení koníka je popisováno již koncem 16. století, kdy v přízemí stával šenk. Bývalo tam veselo a rušno, obzvláště když zdáli přijel povoz se zásobou chmele, nezbytného pro výrobu pěnivého moku. Prokopská ulička přitom tvořila vchod do jakoby zvláštního světa, do maltézské osady, jež vznikla při kostele a klášteru johanitů - maltézských rytířů.
Osada měla samostatné opevnění i bránu a vlastní soudní i správní pravomoc nezávislou na Malé Straně. Stará Praha bývala plná roztodivných jevů a vztahů, rozporností, ale i důmyslně organizovaného pořádku. Domovní znamení přitom vznikala jako němí svědkové historie života a práce našich prapředků. V domě U černého koníčka je dnes vinárna U maltézských rytířů.
V Prokopské ulici najdeme ještě dva domovní znaky - U pomazánky a U věnce. Zejména posledně jmenovaný merk - v čísle 8 - patří k velmi zdařilým znamením. V ulici bydlela koncem 18. století místní krasavice Terezie Vogtová, jež podle kronikáře "mužův vícerorozkošemi svými obdařiti dokázala, ba i muže usedlé zfafrněti uměla, kteřížto mocí mermo pak manželek svých i dítek mrzce opustiti hodlali". Terezie se však kupodivu provdala za jakéhosi "Rubnera, handlíře zjevem nevábného, leč v obchodě hrubě vyznalého".
Pozoruhodná je i další budova - rohový dům u Maltézského náměstí. Byl tu prý kdysi první dům postavený na Malé Straně. Když tesaři kopali základy na místě, které jim určila kněžna Libuše, narazili na hlubokou jámu zakrytou dřívím a kamením, kde hořel oheň, který nikdo nedokázal uhasit. Teprve když se jáma, z níž se posléze vznesl duch symbolizující tajemné fluidum Menšího Města pražského, sama od sebe uzavřela, podařilo se dům postavit. Jednomu z pozdějších majitelů se v noci zjevil svatý Prokop a přesvědčoval ho o tom, aby své obydlí nechal přestavět na kostel. Stalo se- kostel byl zasvěcen Prokopovi a majitel se dostal po smrti do zahrady blaženosti.
Strašidla se Prokopské uličce vyhýbají, vynahradila si to však na Maltézském náměstí. Číslo 14 patří domu U bílého koníčka. Aby se to nepletlo s černým koníkem v Prokopské ulici, říká se mu také dům U sedmi čertů. Otravovali život staropražského malíře, který odmítl upsat se jim krví. Velký rozruch mezi obyvateli vzbudil podle Národních novin v padesátých letech minulého století nález tajné místnosti s rakvemi, kde přespávali upíři. Tajuplnou tradici domu oživil také spisovatel Ignát Herrmann v povídce Bankrot páně Křikavův, jejíž hrdinka Luisa Němcová byla vyhlášenou odbornicí ve styku s tajemnými silami a černou magií. V domě číslo 8 bývala Stará pošta, jejíž zaměstnanci se rozutekli, protože v jejich přítomnosti skupina záhadných šotků ničila uložené dopisy a přepisovala adresy.
 Číslo 14 na Maltézském náměstí patří domu U bílého koníčka. Aby se to nepletlo s černým koníkem v Prokopské ulici, říká se mu také dům U sedmi čertů. (24. listopadu 2000) |
 Dům U černého koníčka v Prokopské ulici číslo 10 býval součástí velkého dvorce se sladovnou. Majitelem byl řád maltézských rytířů, kteří tam vybudovali klášter. (24. listopadu 2000) |
 Strašidla se Prokopské uličce vyhýbají, vynahradila si to však na Maltézském náměstí. (24. listopadu 2000) |
