Komunisté ve čtvrtek představili svůj volební program a čtrnáctku krajských lídrů. Žádné velké překvapení tam není. Strana jde jako vždy po krku bohatým lidem a nadnárodním korporacím, žádá vystoupení z NATO, vytvoření státní komerční banky nebo znárodnění síťových odvětví, slibuje uzákonit právo na práci. A název volebního programu „Mír ve světě, spravedlnost a bezpečí doma“ povědomě šustí předlistopadovým Rudým právem.
Také mezi krajskými lídry (pardon, předseda Filip jim striktně říká vedoucí kandidáti) vesměs staré známé tváře – stalinistka Semelová, esenbák Vondráček, obávaný poslanecký diskutér RSDr. Černý... Snad jen nová jednička na Ústecku Hana Aulická Jírovcová se více vymyká věkovému průměru strany. A za volby KSČM jistě utratí jako vždy nejméně z hlavních politických hráčů.
Komunisté lákají na progresivní zdanění, zvýšení minimální mzdy a důchodů |
Komunisté jsou v pohodě. Na posledním sjezdu sice prohráli stoupenci razantnější linie, takže pokračuje Filipova linie „smrádek, ale teplíčko“. V říjnových volbách to asi nebude žádná pecka, svůj rekord z roku 2002 ve výši 18,5 procenta hlasů téměř jistě nepřekonají, ale tím, jak se kolem nich všechny partaje (naposledy ČSSD) propadají, oni stoupají.
V různých průzkumech pravidelně bojují s ČSSD nebo ODS o druhé místo, v posledním průzkumu agentury Median ho dokonce obsadili velmi přesvědčivě s 15,5 procenty (o průzkumu čtěte zde). Druhé místo ve volbách a role lídra české levice, to vůbec nevypadá špatně (tedy pro ně, ne pro nás ostatní).
Souboj na levici je extrémně zajímavý. Od ještě federálního hlasování v roce 1992, kdy koalice Levý blok válcovala neduživou ČSSD, tedy nedlouho předtím, než Miloš Zeman pospojoval skoro všechny levicové šiky pod hlavičkou Lidového domu, nezažilo Česko volby, v nichž by spolu ČSSD a KSČM bojovaly o prsa, s podobnou nadějí na úspěch.
Žádný velký důvod k oslavám ale KSČM nemá, protože levice jako taková stůně. Průzkum od průzkumu je to sice jinak, ale celá levice má dnes naději na 20, v lepším případě 25 procent volebních hlasů. Kde jsou ty časy, kdy ČSSD v součtu s KSČM dostávaly ve volbách 43, 45 nebo jednou dokonce skoro 49 procent hlasů?
Část hlasů sice pobraly extrémy typu Tomia Okamury, hlavní škodnou v levicovém – i přímo komunistickém – revíru je ale ideově rozplizlé hnutí ANO. Miliardář Babiš, který krade rudým hlasy jejich soudruhů – to je jeden z paradoxů dějin, jehož se nenadál ani Vladimír Iljič Uljanov.
