Komunisté jsou totiž stále pro českou společnost velkým nebezpečím. A to i přesto, že představitelé KSČM tvrdí, že jsou normální demokratickou stranou. To je lež a důkazů pro to existuje více než dost.
Jen poslední sjezd zástupců komunistických stran z různých zemí světa v pražském hotelu Olympik, kde delegáti opěvovali masové vrahy Stalina a severokorejského diktátora Kim Čong-ila, nepotřebuje komentáře.
Nenávistné výrazy
Stačí nahlédnout do stranického tisku, do Haló novin, kde si autoři některých komentářů nezadají s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. V jejich obsahu se to jen hemží nenávistnými výrazy a výhrůžkami, které se v současné době pomalu neslyší už ani v restauracích nejnižších cenových skupin.
Nedávno se v tomto plátku objevilo velmi hanlivé pojmenování příslušníků německého národa, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu hanobení národa, rasy a přesvědčení.
Propagace zákonem rovněž zakázané třídní nenávisti je v nich na denním pořádku.
Místopředseda KSČM Vojtěch Filip kdysi veřejně obhajoval komunistického prokurátora Karla Vaše, který zmanipuloval proces s generálem Heliodorem Píkou, a výrazně tak přispěl k justiční vraždě. Mladí komunisté chodí oslavovat jednoho z nejhorších zločinců, Klementa Gottwalda, na jehož rukou je krev nevinných lidí.
Sluhové bolševiků
Členové této strany podporují zločinný režim Severní Koreje, kterou jejich vládcové proměnili v jeden velký koncentrační tábor. V nich jsou lidé biti a mučeni za malé přestupky a kvůli neschopnosti zdejšího režimu zde ročně tisíce lidí umírá na hladomor. Rovněž nelidské poměry v kubánských vesnicích je nechávají chladnými a zemi, kterou drtí teror Fidela Castra, nazývají cynicky "ostrovem svobody".
Komunisté jsou velmi nevypočitatelní, s pevnými zásadami si ani v minulosti hlavu nelámali a byli jen poslušnými slouhy sovětských bolševiků.
Například v třicátých letech minulého století prosazovali odtržení Sudet od Československa a jeho připojení k Německu. Později jim však nedělalo žádný problém německou menšinu z českého pohraničí vyhnat.
Nebylo neobvyklé, že do této strany po roce 1945 vstupovali kolaboranti s nacistickým režimem, kteří takto unikli spravedlivému potrestání.
Komunisté o nich věděli a kryli je.
Současná KSČM však tyto skutečnosti stále zamlžuje nebo o nich rovnou lže.
Zkrátka a dobře, důkazů o tom, že KSČM není standardní demokratickou stranu, je více než dost. Demokraté jsou povinni udělat všechno pro to, aby se komunisté nedostali k moci. Krajním řešením je i zákaz této strany.