Rozsah podvodů, které ke svému obohacení organizovali českoslovenští komunisté, vyplývá na světlo díky bádání historiků teprve nyní.
"Například pašování perel a cigaret diplomatickými zásilkami organizovali pro KSČ agenti v Anglii už v roce 1946," říká historik František Hanzlík.
O rok později rozjeli komunisté pašování lihovin do Německa. První zásilku vezlo přímo nákladní auto ÚV KSČ. Výnos ve výši šest milionů korun získala KSČ.
Nejvýnosnější transakce organizovali komunisté tak, že tajně v pražské Národní bance vyměňovali marky ve zvýhodněném kurzu (marka za desetník), za ně v Německu nakoupili zboží, a to pak pašovali do Československa, kde ho prodávali šmelinářům.
Těsně před "Vítězným únorem" propašovali do Berlína třicet milionů marek. Komunisté měli i firmu, která šmelinu kryla. Jejímu řediteli slíbil generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský podíl na kořisti a jako bonus Řád práce.
V nelegálních obchodech byli zapleteni nejvyšší straničtí představitelé včetně Klementa Gottwalda.
Patnáct procent provize
15. dubna 1946 obdržel jistý agent Adolf Püchler úkol získat tajně v Anglii libry. Zdeněk Toman z ministerstva vnitra mu řekl, že jde o choulostivý úkol, že peníze jsou pro potřeby KSČ, a aby ho uklidnil, slíbil mu 15 procent provize.
Nešlo o maličkost. Pět tisíc liber mělo být získáno v Anglii prodejem broušeného skla a perel používaných na výrobu prstenů v Jablonci. Toman mu na místě přímo z trezoru dal téměř půl milionu korun, dalších padesát tisíc mu dal neznámý muž.
Tím měl zaplatit zboží určené k pašování do Anglie kurýrní diplomatickou cestou. Když Püchler získal libry, musel je odevzdat a za část nakoupit prvotřídní anglické látky pro komunistického ministra vnitra Václava Noska. A také čokoládu, kakao a čaj. Celá akce se pak ještě několikrát zopakovala.
V roce 1947 organizoval Toman nelegální transakce nebývalých rozměrů. Získával výhodně v Praze marky a v Německu, v americkém okupačním pásmu, nakupoval zlato, dolary a nemovitosti.
Celkem za jediný rok Reicinovi i Tomanovi agenti nakoupili v Německu 30 kilogramů zlata a 10 000 dolarů a propašovali je do tuzemska. Podle Tomana to byly prostředky pro ÚV KSČ.
Komunisté si pro nelegální podnikání už rok po válce založili firmu Eupex. Neváhali dát 50 tisíc korun jako úplatek, aby firma dostala povolení k vývozu a dovozu ze zahraničí. "Všechny nákupy se děly přirozeně načerno. Nikdo by byl neriskoval vystavit účet nebo jiný doklad," vypověděl později ředitel Rudolf Šmejkal.
Marka za desetník
Eupex v Praze levně získával marky a v Německu za ně nakupoval zboží, které pak pašoval zpět do Československa. V Národní bance zůstalo totiž po okupaci velké množství německých marek (16 miliard), které už v tuzemsku neplatily, ale v Německu ano.
Předseda vlády Klement Gottwald vymyslel, že by se mohly některým ministerstvům prodávat ve výhodnějším kurzu. Zatímco normální kurz kolísal od padesáti haléřů do 1,5 koruny, Gottwaldův kurz byl bezkonkurenční: marka za desetník! Veksláckého kurzu nejvíc využívala KSČ, která peníze získávala pod záminkou, že jde o peníze pro ministerstvo financí.
"O nejtajnějších přídělech říšských marek např. pro účely strany byli informováni jen ti nejspolehlivější členové bankovní rady. Pro ostatní platilo, že tyto marky použilo ministerstvo financí," popsal transakci jeden z tehdejších svědků.
Největší šmelinářský podnik s markami za desetník se odehrál těsně před "Vítězným únorem", na přelomu let 1947 a 48. Tehdy vyrazil do Německa vůz patřící ÚV KSČ a v něm bylo v pytlích 30 milionů marek! Samozřejmě všechny byly nakoupeny v desetníkovém kurzu.
Pytle uložili v bytě kolegy-člena východoněmecké komunistické strany. S východoněmeckými komunisty se už předtím dohodli, že si kořist rozdělí půl na půl. Marky byly po měnové reformě vyměněny za nové a za ně pak nakupováno výhodně různé zboží a pašováno do Československa.
"Doma je zaměstnanci Eupexu prodávali podnikům i soukromníkům, často velkošmelinářům," uvádí Kaplan. Eupex se podílel i na pašování cigaret z Belgie, Německa a Rakouska. Po převratu nelegální obchody skončily. Eupex byl zlikvidován v roce 1951.
Kolik firma komunistům vydělala? Podle Karla Kaplana nelze přesnou bilanci udělat, protože doklady byly zničeny, jiné zase zfalšovány. V červnu 1948 dostala KSČ od pašerácké firmy asi 200 milionů korun, z toho bylo 150 000 dolarů, další část byla ve švýcarských francích či německých markách.
Drancování na zámcích
Komunisté před únorovým převratem chtěli získat na svou stranu zemědělce. Rozhodli se proto do všech okresních sekretariátů KSČ ustanovit zemědělského tajemníka.
Ale kde na takovou síť odborníků vzít peníze? Řešení nakonec našel Josef Smrkovský, tehdejší předseda Národního pozemkového fondu. Navrhl prodat starožitnosti ze zámků, které měl fond v péči.
Kolik komunisté vlastně získali vydrancováním českých památek? Znalci to odhadli na 35 milionů tehdejších korun. Během únorového převratu se našmelené peníze hodily. Různé nátlakové akce během únorové krize totiž vedení KSČ nejen organizovalo, ale z velké části také platilo. Jednou z nich byl například sjezd delegátů závodních rad a rolnických komisí.
O přípravě obou akcí jednal podrobně organizační sekretariát KSČ dne 13. února 1948. "ÚV KSČ uvolnil na výdaje spojené se sjezdem částku 40 tisíc korun," píše historik František Hanzlík. Kolik komunisty převrat stál, není dodnes jasné. Není vyloučeno, že v hektických chvílích únorového vítězství nikdo výdaje ani nepočítal.
