ZE SERIÁLU
Důležité figury na válečné šachovnici
Traduje se historka, že v létě 1944 vytáhl britský ministerský předseda Winston Churchill na Josipa Broze Tita zničehonic pistoli. Stalo se to v italské Neapoli a podle Churchilla šlo o pouhý žert. Podle jiných to měla být zkouška, kolik toho tehdy nejslavnější partyzánský velitel Evropy vydrží.
Bez ohledu na to, zda je tato příhoda pravdivá, Tito toho vydržel hodně.
Za druhé světové války si s ním a s jeho armádou (na konci konfliktu čítala 800 tisíc lidí a byla čtvrtou největší v antifašistické koalici) neporadil Hitler s Mussolinim. A po válce úspěšně vzdoroval požadavkům Churchilla, amerického prezidenta Eisenhowera i výhrůžkám sovětského diktátora Stalina.
Nejenom vzdoroval, ale dokázal je i přežít a udržet se sám na vrcholu moci až do své smrti v květnu 1980. Proč?
Proti proudu, proti všem
Zrod Titova po desetiletí trvajícího kultu vykreslují desítky knih. V jedné z těch nejabsurdnějších, v doslovu Partyzánských příběhů pro děti od Branka Čopiče, která vyšla česky už v roce 1947, se píše: "Tito zvítězil, už nebyl jen obyčejný voják. Milovaný hrdina z lidu osvědčil v nejtěžších dobách Jugoslávie tolik moudrosti, věrné lásky, velitelské síly a státnické prozíravosti, že z vůle lidu přijal čestný titul maršála a nová Federativní lidová republika Jugoslávie jej ctí a miluje jako svého zakladatele, tvůrce a otce."
Něco na tom skutečně bylo, protože někdejší jugoslávský vůdce dokázal lavírovat v době války i po ní mezi světovými mocnostmi a vždy z toho vyšel "vítězně".
|
Život v datech * v roce 1913 narukoval v Záhřebu do armády a za šest měsíců se stal nejmladším seržantem rakousko-uherské armády * za první světové války byl na ruské frontě, kde se nechal roku 1915 zajmout; po revoluci v Rusku vstoupil do Rudé armády i do komunistické strany * po návratu do Chorvatska organizoval revoluční akce vznikající Komunistické strany Jugoslávie - za to byl vězněn * v roce 1937 byl zvolen do čela Komunistické strany Jugoslávie * roku 1940 reorganizoval stranu a připravil ji na ozbrojený boj proti fašismu; když byla v dubnu 1941 země napadena, ilegální aparát se dal ihned do pohybu * po přepadení SSSR byl jmenován vrchním velitelem Národní osvobozenecké armády Jugoslávie; ta odrazila sedm německých ofenziv * po válce vyhlásil vlastní, tzv. jugoslávskou cestu k socialismu a odmítl pokusy o ovládnutí své země z Moskvy; po definitivní roztržce s Moskvou se sbližoval se Západem a z Jugoslávie se stal nejliberálnější komunistický stát * zemřel 4. května 1980 v Lublani ve věku 88 let |
Například koncem listopadu 1944 Churchill napsal: "Tito se zachoval velmi ošklivě. A teď samozřejmě nemyslí na nic jiného než na to, jak by urval pro prakticky komunistickou Jugoslávii i Terst, Istrii a Rijeku a tak dále. Mám velké potíže s včasným uskutečněním obratu vpravo..."
Přestože jugoslávským partyzánům byla za války shazována britská a americká vojenská pomoc padáky a oni díky tomu na sebe vázali pětadvacet německých divizí, západní mocnosti svůj boj o rovnoměrné rozdělení vlivu v Jugoslávii prohrály. Tito totiž jako jediný z komunistických evropských vůdců spojil národně osvobozenecký boj se socialistickou revolucí. Má tedy na svědomí i bestiální vraždění třídních nepřátel, tedy všech, kteří komunismus odmítali.
Jugoslávští partyzáni však za války skutečně vynikali skvělými manévrovacími schopnostmi a místní obyvatelstvo je stále silněji podporovalo. Navíc jejich vůdce dokázal národy Jugoslávie přesvědčit (to tak těžké nebylo), že svou zemi mají osvobodit sami, a tvrdě odmítal cizí vojska na svém území. Nic na tom nezměnily ani výhrůžky, že ustane pomoc jeho vojákům. Východ i Západ ve válce Tita potřebovaly a on toho dokázal umně využít.
Nedostal ho Hitler ani Stalin
Lépe než popis válečných bitev dokumentují Titův život dva příběhy. Jak Hitler, tak Stalin jej totiž chtěli nechat zabít. Nepovedlo se.
Josip Broz se narodil 5. května 1892 v chorvatském Kumrovci ve velmi chudé vesnické rodině jako sedmý z patnácti potomků. Jeho otec byl Chorvat a matka Slovinka. Jako prezident však slavil narozeniny 25. května a toto datum měl zapsáno i v oficiálních dokumentech. K dvojímu datu narození přišel omylem. Když si mladý Broz po návratu z první světové války vyřizoval nové doklady, úředník se při vyplňování osobních údajů spletl a číslo vojenského regimentu, u kterého Broz sloužil, zapsal jako datum narození. Chybné číslo se však nesmazatelně zapsalo do historie.
Hitler, rozlícen novými a novými úspěchy jugoslávských partyzánů, vydal rozkaz, aby byl Tito za každou cenu dopaden. Zrodil se plán Koňský skok. Nacistická výzvědná služba zjistila vše potřebné - včetně data narození a toho, že se Tito se svým štábem nachází v Drvaru, městě v západní Bosně.
Přepad parašutistů byl stanoven na úsvit 25. května na základě předpokladu, že partyzáni budou dlouho do noci oslavovat velitelovy narozeniny. Tito však samozřejmě nic neslavil, neboť se narodil jindy, a tak se akce změnila v tvrdý boj a Titovi se podařilo uniknout.
V očích válečného vítěze Stalina byl Tito dlouho "vzorným komunistou". Už v roce 1938 přesvědčil sovětského vládce o své naprosté loajalitě a stal se vůdcem jugoslávských komunistů. Po válce však vypověděl Stalinovi poslušnost a hnal zemi vlastní socialistickou cestou.
Píše se rok 1948 a roztržka se Stalinem vrcholí. "Pohnu malíčkem a Tito zmizí." To prý prohlásil Stalin a rozhodl se pro operaci Jestřáb. Během roku 1952 se dopilovávají detaily atentátu a čeká se jen na Stalinův podpis. Smrt je však rychlejší na druhé straně. Sovětský diktátor umírá, aniž rozsudek nad bývalým přítelem Titem parafoval.
Ve východní Evropě včetně Československa se však o Titovi ještě léta hovořilo jako o "krvavém psovi" a roztržka skončila až ve druhé polovině padesátých let. Doma je však veleben s neobyčejnou úctou a je postaven téměř na roveň svatým. Ovšem -kdo jej nevelebil, šel do vězení.
Život dobrodruha
Celý Titův život byl pestrý a dobrodružný. Před druhou světovou válkou byl mnohokrát ve vězení, musel emigrovat, ale vždy se vrátil. Několikrát se oženil, měl desítky milenek a zanechal asi patnáct potomků - oficiálních i neoficiálních.
V souvislosti s válkou pak tyto jeho vztahy vyústily až v neuvěřitelné věci: za pobytu v jižních Čechách v roce 1911 měl milostný vztah se sudetskou Němkou Lizou Spunerovou. Ta mu dala syna Hanse, který později zahynul jako německý voják. A právě v boji proti Titovým partyzánům! Syn Žarka z prvního manželství s Ruskou Pelageou Bělousovovou, kterou si vzal v roce 1919, byl jako partyzán raněn a zůstal invalidou. A jeden z jeho dalších mužských potomků, Slaviša, spatřil světlo světa v době bojů v roce 1942. Porodila ho Titova partyzánka Davorjanka Paunovičová.
Přes pověst sukničkáře a autoritářského politika si Tito udržoval ve světě své výjimečné postavení, které získal za války a pak svým odporem ke Stalinovi. To mu vydrželo až do smrti. Když v roce 1980 zemřel, přijelo více politických celebrit než na pohřeb J. F. Kennedyho. Bez ohledu na to, zda si někdo myslel, že byl krvavý pes, či skvělý vojevůdce.
