Laikovi muselo trochu zatrnout. Pravda, dohoda o stranickém obsazení postů tu byla předem, ale ty personální souvislosti! Komunista Filip, důvodně podezřelý ze spolupráce s tajnou bezpečností za minulého režimu, je pro většinu sněmovny přijatelnější než disidentka, členka US.
Těch pár hlasů musel Filip přece sesbírat buď v táboře Koalice nebo ODS. Volby jsou sice tajné, ale i ten, kdo umí jen sčítat, odhalí, že podivná komunistická figura je nekomunistickým poslancům, ať vládním nebo opozičním, asi libější než Marvanová. Něco podobného lze říci o Ivanu Langerovi. Tomu důvěřuje téměř o šest desítek lidí více. Politický oportunista Langer ano, Marvanová ne.
Je to velká výpověď o stavu Koalice i koalice. Kdyby ta volba měla být provedena třeba dvoutřetinovou většinou, dalo by se spekulovat o tom, kdo a jak v tajné volbě bývalou předsedkyni US nezvolil. Takhle však v temnotě bloudit nemusíme. Odpovědnost za celý tyátr je zcela na straně poslanců vládních stran.
Jindy se kuloáry otřásají náznaky. Tentokrát nikdo neřekl: "Nekandiduj." Nebo aspoň neutrálně: "Ať nekandiduje." Ale konečný výsledek také znamená, že existuje někdo (kdo asi?), kdo je schopen některé poslance postavit do latě. Devět lidí změnilo od třetího kola na její kandidaturu svůj názor. Z přesvědčení, nebo snad proto, že jim spadly šupiny z očí?
Závěrečné hodnocení je staronové: stojednička nakonec přece jen funguje. Jenomže právě že až nakonec. Na jiném se však shodne. "My vám zvolili Ivana, vy nám ne Hanu, tak my vám zase nezvolíme Miroslavu!"
Během jedné papežské volby použil jistý kardinál o volebních kolech výraz "vláčení po křížové cestě". Něco podobného se stalo Marvanové. Buďme nakonec rádi, že se do parlamentu nedostalo třeba osm stran. To by instalace místopředsedů trvala snad do Vánoc.
