OSN, ba ani NATO se příliš nehodí pro bleskové zásahy. Než dospějí ke společnému rozhodnutí, trvá to týdny i měsíce. Přesto je využívají i ty státy, jež se domáhají rychlých řešení. "Je to podmínka legitimity intervence," vysvětluje tento paradox francouzský politolog Jacques Rupnik.
Pokud chtěl Západ ukázat, že v Kosovu zasáhne, a nechtěl popudit jiné, byl tandem OSN - NATO nejlepší.
Přímý zásah západních států v Kosovu by se totiž musel podle mezinárodního práva považovat za agresi. "Kdyby někdo šel mimo rámec OSN, musel by Jugoslávii vyhlásit válku. S mandátem OSN se tomu vyhne," řekl Jan Eichler, bezpečnostní expert z Ústavu mezinárodních vztahů.
Mezistátní organizace je však něco více než jen alibi pro vedení války. Zájem na její existenci nutí vlastní členy, aby zasáhli proti problémům, které by mohly mezi ně vnést spory. "Spojené státy zasahují v Kosovu do věci, která se týká Evropy. Jdou ale do toho, neboť ve hře je NATO, jeho důvěryhodnost," řekl Jacques Rupnik.
I když supervelmoc může být touto cestou občas donucena k zásahu, je organizace výhodná i pro ni - v rámci NATO lze i s dodržením demokratických pravidel přimět ostatní ke společnému postupu. "Amerika dala najevo, že do akce v Kosovu jdou všichni, nebo nezasáhne," připomněl bývalý ministr zahraničí Jiří Dienstbier, jak vznikala shoda na akci v Kosovu.
Osa OSN - NATO, která už jednou účinně řešila krizi v Bosně, mohla začít fungovat díky tomu, že oslabené Rusko už nedokáže blokovat Radu bezpečnosti. Na osu se pak v případě Kosova volně navěsila další seskupení. Zásah aliance v Kosovu podpořila Evropská unie stejně jako třeba Lékaři bez hranic. Plnění dohod, vynucených hrozbou úderů aliance, má sledovat ozbrojená mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, kde mají všichni včetně Ruska rovný hlas. Hlavní část humanitární pomoci bude jako vždy financovat Evropská unie, jejíž státy vyšlou své vojáky i do mise OBSE.
"Jistá gradace a vzájemné doplňování mezinárodních organizací v Kosovu byly," soudí Rupnik. Svět se podle něj poučil z Bosny, kde OBSE, EU a OSN nastupovaly jedna po druhé - a postupně krachovaly. "Nikdo je neslaďuje, to je problém," dodal Rupnik. Evropa prý jen v Bosně zjistila, že na Balkáně se nevyplatí stavět zájmy Evropy proti zájmům USA, a proto se snaží spolupracovat.
Jen nespokojené mručení Moskvy i tvrdé výzvy USA a Velké Británie připomínají, že hlavní slovo v řešení sporu si stále drží státy v pozadí. Hlavičky, pod nimiž působí, lze nyní podle potřeby střídat. "Používá se to, co je průchodné. Ale bývají to stejně jedni a titíž lidé," řekl Dienstbier.
