Fakt, že Kristus byl ukřižován ve třiatřiceti, na rozdíl od data jeho narození nikdo nezpochybňuje: jen se to neodehrálo v roce 33 našeho letopočtu, nýbrž v roce šestadvacet.
Překvapení? Mezi zasvěcenými astronomy a historiky asi sotva. U laické veřejnosti nicméně značné. "Možná jsme měli veřejnost do této diskuse více zapojit," připouští Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd.
Honění senzací? "Vůbec ne. Jde o spolehlivou akademickou diskusi, jakkoliv hypotetickou," namítá Dušan Třeštík z Centra medievistických studií Univerzity Karlovy.
Klíčovým důkazem je betlémská hvězda
Hlavní důkaz, že se Ježíš narodil dříve, hledají astronomové na obloze. Je to hvězda, která oznámila Kristův příchod na svět.
Svatý Matouš píše: "Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se. ´Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.´ "
Například Jiří Dušek z brněnské Hvězdárny Mikuláše Koperníka říká, že pokud se Ježíš vůbec narodil, pak to muselo být v letech deset až čtyři před naším letopočtem.
Kepler byl první
A ptá se: "Co se tenkrát vlastně dělo tak zajímavého na obloze?" Pokud totiž skutečně betlémská hvězda "zazářila", pak šlo podle Duška o nezvykle jasný úkaz.
Tuto podmínku splňuje seskupení několika planet: například trojitá konjunkce (úhlové sblížení) Jupitera a Saturna.
K té došlo v sedmém roce před naším letopočtem.
Konjunkce Jupitera a Saturna se opakuje jednou za osm století. Jako první na ni upozornil německý astronom Johannes Kepler, který 17. prosince 1603 pozoroval v Praze jejich sblížení.
Zářivý nebeský jev
Když pak propočítal, kdy stejně "zářivý nebeský jev" nastal v období kolem počátku křesťanského letopočtu, tak zjistil, že v roce sedm před naším letopočtem. A dokonce hned třikrát po sobě: koncem května a září a pak počátkem prosince.
Takový úkaz nemohl podle Jiřího Grygara ani náhodou uniknout babylonským hvězdopravcům (či mudrcům), kteří o tom zanechali zprávu na hliněné tabulce z hvězdárny Sippar na Eufratu.
Tu se až v roce 1925 podařilo rozluštit orientalistovi Paulu Schnabelovi. Hlavním tématem tabulky je tehdejší astronomická senzace roku: velká konjunkce Jupitera a Saturna.
Planety po mnoho měsíců opisovaly působivé smyčkové pohyby, přičemž rychlejší Jupiter třikrát prošel v nejtěsnější blízkosti Saturna.
Astronom Grygar míní, že podle těchto nezávislých údajů lze odhadnout poměrně přesně i datum Kristova narození: září v roce sedm před naším letopočtem. Což podle Grygara fakticky znamená, že milénium jsme měli správně slavit již koncem roku 1994.
Kometa Kristovo zrození nepředpověděla
Na pochybnosti, zda Kristovo zrození nemohlo časově souhlasit s výbuchem supernovy či průletem komety, mají astronomové jednoznačnou odpověď: Ne.
V počátcích našeho letopočtu byla totiž astronomie na Blízkém východě značně rozvinutá a žádná z tehdy zaznamenaných komet termínově nevyhovuje.
I slavná Halleyova kometa prošla přísluním v roce 12 před naším letopočtem. Navíc byly komety podle dobových výkladů nešťastným nebeským znamením, takže se stěží hodily pro ohlášení radostné zvěsti o narození Vykupitele lidstva.
Chyby v datu Kristova narození
Jiří Dušek proto říká: "Logicky tedy zůstává jediná možnost: astrologické seskupení několika planet." A proč tedy slavíme Štědrý den jako Kristovo narození?
I na tuto otázku má historik Dušan Třeštík vysvětlení.
"Stanovení data svátku vánočního bylo jednoduše přizpůsobeno římskému slunečnímu svátku. Nikdy to nebylo nic jistého."
Chybný začátek našeho letopočtu vznikl v šestém století po Kristu, kdy se opat římského kláštera Dionysius Exiguus pokusil o výpočet Kristova narození, ale několikrát chyboval.
Úhrn těchto chyb pak dává onen sedmiletý rozdíl, na který ukazují hvězdy.
