SERIÁL: Slavné případy české kriminalistiky
Od 6. do 11. června 1966 měl nastoupit do pankráckého vězení za výtržnictví. Neděle 5. června byla sice krásně teplá, ale čtyřiadvacetiletý Papež promítat musel. Snad aby lépe snášel dusno v promítací kabině, vypil už dopoledne několik piv.
Papež nalákal chlapce na nepřístupný film
Kolem druhé hodiny po poledni - to už měl v sobě další piva – uviděl, jak v pasáži postává malý chlapec. Pozval ho do kabiny pod záminkou, že odtud může sledovat mládeži nepřístupný film o komisaři Maigretovi.
Zamkl a jedenáctiletého Pepíka vyzval, aby se svlékl, že je v kabině velké horko. Pak ho začal osahávat a po začátku promítání mu přikázal, aby s ním šel do šatny. Tam mu řekl, že má příliš dlouhé vlasy, a ostříhal ho.
Papež chlapce zneužíval i během druhého odpoledního představení. Mezitím už Pepíka hledala jeho matka a hlídky Veřejné bezpečnosti. Také chlapec chtěl domů. Snažil se utéci, ale nekřičel, zřejmě se bál, že provádí něco zakázaného a bude za to potrestán.
Vrah shodil mrtvého hocha do šachty
Jakmile si však chlapec i přes násilníkův zákaz odejít oblékl košili, bodl ho Papež několikrát nůžkami do srdce. Nato hocha opakovaně udeřil do hlavy těžkou lepičkou na filmy a když stále jevil známky života, zatáhl mu kolem krku smyčku z motouzu.
Papež odtáhl mrtvolku do zadní části promítací kabiny a shodil ji do šachty pod ní. Mrtvého chlapce zaházel různými věcmi.
Vrah se snažil smýt všechny stopy od krve. Této činnosti se věnoval i druhý a třetí den po svém příchodu do práce.
Zápach se rozšířil po kině i pasáži
Ve středu však už byl zápach pocházející z hnilobného rozkladu mrtvoly příliš intenzivní. Papež proto napsal svému kolegovi vzkaz, že následujícího dne už nepřijde, neboť musí nastoupit výkon trestu. Kolega ale nepřišel a náhradník odmítl pro silný zápach, který se už rozšířil po celém kině i pasáži, do kabiny vstoupit.
Přivolaní policisté mrtvolu okamžitě objevili. Nebylo pochyb, že jde o vraždu. V krajině srdeční a na zádech byla nalezeno 36 bodných ran, na břiše a v okolí šourku několik řezných ran a kolem krku utažený papírový motouz. Kriminalisté navíc našli krvavý otisk vrahovy dlaně.
Vypátrat vraha tak nebylo těžké. Jaroslava Papeže našla policie doma. Žil s matkou v rodinném domku v Chodově na tehdejší pražské periferii. Skrýval se v hromadě prken.
Nezapíral. Jeho výpověď se v podstatě shodovala s výsledky ohledání místa činu. Navíc ho usvědčovaly krevní stopy a odstřižky vlasů nalezené na jeho svršcích.
Odvolání proti trestu Papeži nepomohlo
Proti trestu smrti, který vynesl Městský soud v Praze, se Papež odvolal. Případ tedy putoval před Nejvyšší soud. Z lékařského posudku vyplynulo, že vrah trpí sexuální deviací se sadistickými sklony. Jeho pohlavní vývoj byl zaostalý, na stupni psychosexuálního infantilismu.
O své úchylce však Papež věděl a lékaři ho navíc upozorňovali na možné důsledky po požití většího množství piva. Soud tedy nakonec konstatoval, že byl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého činu a své jednání ovládat.
Trest smrti tak mohl, a také byl, vykonán.
