I potom, co proslul jako český "rekordman" v množství alkoholu za volantem, se usmívá a ochotně odpovídá na otázky.
Nabouraná V3S, kterou ve středu večer u Stružince řídil s osmi promilemi, stojí před domem.
V pátek dopoledne si ji sám přivezl. "Jezdit můžu," říká Čurda. "Nikdo mi přece papíry nesebral. A budu jezdit dál, ale střízlivý."
Jeho maminka ho kárá. "Pořád mu říkám, nech už toho pití," říká milá šedovlasá paní. "Ale domluvy neplatí. Chová se pořád jako dítě. Jinak je ale moc hodný. Pomáhá mi v hospodářství a lidi ho tu mají rádi."
Myslíte, že dokážete nepít? Prý máte s alkoholem problémy.
Chci toho nechat. Ale léčit do ústavu se nepůjdu. Už jsem tam jednou byl a bylo to k ničemu. Ztráta času.
Kde jste se léčil?
V Mladé Boleslavi. Někdy na jaře předloni, ale nedokončil jsem to. Na poslední propustce jsem si dal dva malá piva a nadýchal jsem. Hned mě vyhodili.
Co vám vadilo na ústavní léčbě?
Byla mírná. Na vycházce jsem si klidně u stánku dával pivo a procházelo mi to. Kromě toho, co vím, z nás patnácti se vyléčil jenom jeden. Zároveň ale po mě chtěli věci, které mi lezly na nervy. A když se nervuju, musím se napít. Bral jsem i antabus, ale ten se dá přepít.
Co jste profesí? Řidič?
Původně jsem truhlář, ale pak jsem spoustu let řídil. U technických služeb v Lomnici nad Popelkou. Mám papíry kromě autobusu prakticky na všechno. Jezdil jsem s popelářským vozem a ročně najezdil pět tisíc kilometrů. Teď jezdím s fekálem po celém Lomnicku.
A to při tom pijete?
Někdy, ale jen málo.
Ve středu jste měl osm promile.
Kdo ví, jak to bylo. Měl jsem jen pár piv a nějakou limču. Kamarád mě pozval na jedno a nějak jsme se zakecali.
Pamatujete si z té havárie něco?
Všechno. To, jak se proti mně vyřítil tmavěmodrý bavorák a jak jsme to trhnul do příkopu. Pak se hrozně zajiskřilo a bylo po sloupu. Vylezl jsem ven, ale už přiběhli lidi z vesnice a volali policajty. Kdybych měl závěrku diferenciálu, normálně bych z toho příkopu vycouval.
Nadýchal jste osm promile.
To je nesmysl. V televizi říkali, že už bych byl dávno mrtvý.
Krev jste si ale vzít nenechal...
Už jsem jim nevěřil. Když mě chytli v dubnu při Kryštofu, tvrdili, že jsem měl přes čtyři promile. Tak jsem si nechal vzít krev a neměl jsme ani tři.
Měl jste 2,97 promile. To je těžká opilost. Proč jste si znovu sedl za volant opilý?
Nepřipadl jsem si tak. Navíc, nikoho jsem nezranil. Nikomu jsme neublížil. A vesnice má teď díky mně nový telegrafní sloup. Starosta tvrdí, že o něj žádal roky a teď ho má za půl hodiny.
Kolik toho vypijete denně?
Jednoho či dva plasťáčky piva. To je jeden a půl litru. Tvrdé piju málokdy. Piju radši plasťáky než lahváče. Nemlátí se vám v tašce a pak je hodíte do kamen. (Já je třídím, glosuje maminka Čurdová.)
Teď přijdete o řidičák. Čeká vás nejspíš vysoká pokuta a možná i soud za opilství a obecné ohrožení. Nemáte strach?
(Krčí rameny) Něco jsem zaslechl v televizi, ale nemám pocit, že bych udělal něco špatného. Spíš to byla moje blbost.
Říkáte, že máte papíry téměř na všechno. Můžete je ukázat?
Ochotně se zvedá a jde pro ně do auta. Vrací se s prázdnou. Poprvé se zdá, že má opravdu starost.) Nemůžu najít peněženku s doklady. Nejspíš jsem ji zapomněl v Lomnici.
Takže jste jel bez papírů?
Ano. Nebo jsem je někde vytrousi (Znovu prohledává kapsy. Maminka volá do Lomnice Čurdově manželce. Bez úspěchu. "Teď ještě budeš platit za novou občanku," běduje paní Čurdová.)
Jste teď slavný. Jaká je to sláva?
Někdo se v knize rekordů ocitnou musí. Sousedi na mě volají, abych se jim podepsal na zápěstí nebo to, že poctivě dřou celý život a do televize se nestanou.
