Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Krev, červi a boj o staré hrady. Před 65 lety smetl „ocelový tajfun“ Okinawu

  22:33aktualizováno  22:33
Před 65 lety začala jedna z největších bitev druhé světové války v Tichomoří - boj o japonský ostrov Okinawa. Klidné vylodění Spojenců se rychle změnilo v krvavou lázeň. Na malém ostrůvku potřebovali vybudovat letecké základny, ze kterých později útočili na Japonsko. Velké ztráty na Okinawě je přesvědčily o nutnosti použití atomové bomby.

Bitva o ostrov Okinawa. - Ostrov Okinawa. | foto: ČTK

Když se před 65 lety vylodili první Spojenci na ostrově Okinawa, překvapivě se nesetkali s velkým odporem. Poklidnou invazi proto překřtili na den lásky. Nakonec se z obléhání brány k hlavním japonským ostrovům vyklubala jedna z nejtěžších bitev v Pacifiku. Trvala 82 dnů (do 22. června) a Američané v ní ztratili kolem 12 tisíc mužů.

Na japonské straně zemřelo přes 100 tisíc fanatických obránců a několik desítek tisíc civilistů. Krvavou bitvu o Okinawu nazývají Japonci "ocelovým tajfunem".

Obavy Američanů z dalších obrovských ztrát byly jedním z hlavních důvodů, proč prezident Harry S. Truman rozhodl na samém konci války o použití nové zbraně - atomové bomby.

Cíl vojenské operace s kódovým označením Iceberg (Ledovec) byl jasný. Na největším ostrově v souostroví Rjúkjú měla po jeho dobytí vzniknout vojenská a letecká základna pro chystanou invazi do Japonska, vzdáleném necelých 340 mil. Bitva o Okinawu je známá i jako "ocelový tajfun".

Spojenci ještě před invazí bombardováním zničili většinu japonských letadel na ostrově. Japonci proti spojeneckým cílům vyslali až 1 500 sebevražedných pilotů kamikaze a ve shodě s kodexem samurajské cti bušidó kladli vytrvalý odpor na místech a v situacích, kde to nikdo nečekal.

Japonci využili i středověká opevnění

OkinawaDo nejrozsáhlejší obojživelné operace v Tichomoří nasadily Spojené státy a Velká Británie 183 tisíc vojáků a masivní námořní síly. V prvních dnech po vylodění 1. dubna 1945 na západním pobřeží Okinawy byl japonský odpor mizivý.

"Den lásky", jak vojáci žertovně pojmenovali neočekávaný klid zbraní, postupně přerostl v "týdenní líbánky" a američtí generálové dokonce prý začali vážně uvažovat o tom, že Japonci vyklidili ostrov bez boje.

Velitel více než 100 000 odhodlaných japonských bojovníků, generálporučík Micuru Ušidžima, ale neplýtval silami na zastavení samotné invaze Spojenců. Místo toho stáhl své muže do centrální a jižní části ostrova, kde využili členitý terén a na nesčetných pahorcích a hřebenech vybudovali stovky odolných a dobře chráněných obranných postavení. Do důmyslného systému opevnění zahrnuli také linii středověkého opevnění a hradů.

Spojenci zničili největší válečnou loď

Na obou stranách frontové linie se brzy začaly kupit tisíce mrtvých. Pamětníci hovořili o peklu, když vzpomínali jak rychle se v subtropických podmínkách rozkládala těla padlých a jak měli každý večer kapsy plné červů.

Během bojů o Okinawu poslali Spojenci ke dnu chloubu japonského námořnictva, největší bitevní loď světa Jamato. Z 2 767 mužů na palubě se zachránilo pouze 269. Při kontrole první linie byl zabit také generálporučík Simon Buckner, který zavelel k přímému spojeneckému útoku na japonské bašty. Byl nejvýše postaveným americkým důstojníkem, který během druhé světové války zahynul pod nepřátelskou palbou.

Bucknerův rozkaz stál životy 12 tisíc amerických vojáků, nicméně jeho strategie nakonec slavila úspěch. Bitva o Okinawu skončila 22. června 1945 úplným zničení japonské 32. armády. Rozhodující výhodou Spojenců bylo, že mohli - na rozdíl od Japonců - stále čerpat z obrovských rezerv a téměř bezedného zázemí.

Raději hromadné sebevraždy než zajetí

Japonští vojáci se podle rozkazu bránili do posledního dechu. Řada z nich, než aby padla do amerického zajetí, raději ukončila život vlastní rukou včetně jejich velitele Ušidžimy. Více než 7 400 se jich vzdalo. I po 65 letech přetrvávají spory kolem vysokého počtu mrtvých Okinawanů, kteří kromě toho, že významně pomohli císařské armádě, páchali v poslední fázi bojů hromadně sebevraždy.

Brutalita a vysoké ztráty na obou stranách v bitvě vedly amerického prezidenta Harryho Trumana k výroku: "Nechci žádnou další Okinawu nikde v Japonsku," a napomohly k jeho schválení jaderného útoku.

Souostroví Rjúkjú bylo pod přímou správou USA do roku 1972. Americké vojenské základny jsou na Okinawě dodnes a otázka jejich odsunutí je v Japonsku citlivým politickým tématem. Kvůli nesplněným předvolebním slibům týkajících se právě základen na Okinawě, odstoupil začátkem června japonský premiér Jukio Hatojama.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Chilesaurus, replika kostry dinosaura z roku 2015
Záhada „Frankensteina“ rozluštěna. Dinosaurovi našli místo v rodokmenu

Chilesaurus neboli „Frankenstein“ po dvou letech konečně našel své místo v rodokmenu dinosaurů. Takový je závěr studie britských vědců, kteří neobvykle...  celý článek

Angela Merkelová
Youtubeři zpovídali Merkelovou. Ptali se jí na feminismus i na Trumpa

Čtyři populární němečtí youtubeři ve středu zpovídali kancléřku Angelu Merkelovou. Interview živě odvysílali na internetu. Merkelová odpovídala například na...  celý článek

Donald Trump na tiskové konferenci v Trump Tower v centru Manhattanu (15. srpna...
Trump překvapil média surreálnou tiskovkou, zaskočil i své poradce

Donald Trump má za sebou jednu z nejpodivnějších tiskových konferencí od nástupu do Bílého domu. Bojovné vystoupení, v němž se vrátil k víkendovým nepokojům v...  celý článek

Soutěž: vyhrajte první český elektrokočárek
Soutěž: vyhrajte první český elektrokočárek

Pohon, světla, automatické houpání a ohřívač stravy vám usnadní každý výlet.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.