Nynější premiér Putin scénu nerežíroval, to nechal na hostiteli. Nicméně, jeho příchod na natáčení nejdražšího snímku novodobé ruské historie leccos vypovídá o rostoucím vlivu ruské vlády v domácím filmovém průmyslu.
Ostatně již zakladatel Sovětského svazu Lenin považoval film za nejdůležitější ze všech umění a jeho komunističtí následovníci jeho odkaz ctili. Filmové plátno se stalo mocným nástrojem propagandy, zrodila se i velká jména - Sergej Ejzenštejn či Andrej Tarkovskij.
K tomuto sovětskému modelu se teď snaží vrátit Kreml, který pomáhá produkovat snímky prosazující jeho politiku. Kritizující jeho nepřátele a oslavující armádu i tajnou službu.
A umělecká kvalita často prvoplánově vlasteneckých filmů? Velmi různá, většinou však slabá. "Nová propaganda vedle učebnicových sovětských děl působí celkem směšně," říká filmový historik Jurij Valkov.
V 90. letech se ruští filmaři převážně omezili na kopírování hollywoodské produkce nebo se pouštěli do experimentů. V novém tisíciletí však do branže razantně vstoupili peníze. A také vláda, která zůstává největším producentem v zemi.
Putin též nedávno navrhl sloučení tří velkých filmových studií vzniklých ještě v sovětských dobách do jednoho velkého, státem vlastněného podniku.
Proti státnímu angažmá ve filmu však zřejmě nemají nic ani soukromí producenti. "Strážci zákona patří k našemu státu a ten má právo je propagovat, kdykoliv uzná za vhodné," říká Leonid Verešagin z produkční společnosti Nikity Michalkova.
Někteří filmoví autoři pak Kremlu vysloveně nadbíhají. Důvod? Štědrost nynějších vládců. "Snaží se na vlasteneckých filmech vydělat," říká analytik Stanislav Belkovskij. Zato dokumentaristům v Rusku pšenka nekvete. A zřejmě ani nepokvete. "Takový Michael Moore by tady neprošel," uvádí v narážce na provokujícího amerického filmaře expert Vjačeslav Šmyrov.
