Možná také proto se na výstavu Elliotta Erwitta v Evropském domě fotografie (MEP), kde je vystaveno autorových 130 nejlepších fotografií, stojí dlouhé fronty - jak u nás za komunistů na maso. Za šedesát let své kariéry má americký fotograf ruského původu a člen agentury Magnum co ukazovat: portréty slavných herců, politiků, či psů či obyčejný život v ulicích New Yorku, Paříže či třeba Moskvě. Sociálně laděné reportáže z různých koutů světa od 50. let do současnosti občas protne poetika Henriho Cartiera-Bressona, jindy zase ironický smysl pro humor Brita Martina Parra.
Ve správný čas na správném místě
O výstavěElliott Erwitt: Personal Best Maison européenne de la photographie (Evropský dům fotografie), 5/7 rue de Fourcy, Paříž. Výstava trvá do 4. dubna 2010. Podrobnější info na www.mep-fr.org |
Klíčem k ní jsou možná portréty psů. Erwitt má na kontě již osm fotografických knih věnovaných nejlepšímu příteli člověka. „Mám rád psy. Je snadné je fotografovat. Když chci upoutat jejich pozornost, zaštěkám. Vlastně jsou to lidé se spoustou chlupů,“ řekl u příležitostí zahájení výstavy Erwitt deníku Le Monde. Kupříkladu černobílý snímek čivavy ve svetýrku a čepičce, která důstojně pózuje vedle dlouhých psích a lidských končetin, vyrovnávajíc se se svým osudem nepatrného tvora, je exemplární ukázkou Erwittovy schopnosti vcítit se do psychologie fotografovaného.
Elliott Erwitt před svou slavnou, také v tomto článku reprodukovanou fotografií
Ano, portréty psů se tu řadí na roveň portrétům slavných lidí. Legendární fotografie z natáčení Někdo to rád horké z roku 1956, zobrazující symbol svůdné krásy Marilyn Monroe v rozevlátých bílých šatech nad zemním větrákem, v pařížských prostorách MEP dokonale kontrastuje s důstojným smutkem krásné Jackie Kennedyové během pohřebního průvodu JFK. Neméně působivý je portrét zamyšleného Che Guevary s „hlavou v oblacích“ z roku 1964 či střetnutí šéfů znepřátelených mocností Chruščova s Nixonem v Moskvě v době studené války.
Být na správném místě, ve správných čas a zmáčknout spoušť ve správnou chvíli se u Erwitta jeví být darem od boha. „Byl jsem zrovna v Moskvě kvůli focení reklamní kampaně jednoho výrobce ledniček. Když jsem se dozvěděl o setkání Nixona s Chruščovem, připojil jsem se ke skupině novinářů,“ vypráví Erwitt. Když zmáčkl spoušť státníci se zrovna hádali. „Richard Nixon akorát říkal: ‚Vy, Rusové, jíte zelí, kdežto my, Američané, jíme maso.‘ Nikita Chruščov mu tehdy odpověděl: ‚My vám to ještě natřem.‘“
Elliott Erwitt - New York, 1955
Dlouhá, klidná, plodná kariéra
Elliott Erwitt měl ovšem i štěstí. Tento pařížský rodák, který přišel na svět 26. července 1928 v rodině ruských židovských emigrantů, nikdy nebyl ve válce. Jako kluk, roku 1939, odjel s rodiči poslední lodí do Spojených států. Tam si jako student přivydělával v Hollywoodu vyvoláváním snímků filmových hvězd.
Jeho kariéra začala návratem do Evropy roku 1949; cestoval po Itálii a Francii, kde také o dva roky později nastoupil do vojenské služby americké armády. Po návratu do USA roku 1954 jeho reportáž z americké základy v Evropě otiskl americký časopis Life, načež jej válečný fotoreportér Robert Capa vyzval, aby přistoupil do elitní agentury Magnum. Roku 1968 se stál na tři roky jejím prezidentem.
Nyní už je to více než čtyřicet let, co Elliott Erwitt vystavuje v nejprestižnějších muzeích a vydává fotografické knihy, fotí reportáže reklamy i módu. Jeho práci je možné shlédnout na webové stránce www.elliotterwitt.com.
Elliott Erwitt
