I jinak je to se zrakem Sociální demokracie na pováženou, projevuje se cosi jako silná zpětná temporální dalekozrakost, vláda velmi ostře vnímá více než sedm let v
minulosti vzdálené tunely, ty větší a současné ale nevnímá, tedy pro ní zřejmě neexistují.
Možná je její vizí ta premiérova čerstvě nalezená upřímnost, nebyl to snad Stanislav Gross, kdo nás nabádal, abychom se nenechali strašit komunisty? Vidíte on sám se jich opravdu nebojí, pár dní poté vyzývá své spolustraníky i veřejnost k podpoře komunistických kandidátů.
"Na krajské úrovni nenabízejí strany vize celkového rozvoje státu a mnohem méně se projevují jejich ideologické preference", píše pan Pehe. Pro občana nic nebylo od listopadu 1989 větším a více šokujícím projevem ideologických preferencí než fakt, že předseda jejich vlády je vyzval k podpoře kandidátů komunistické strany. Pravda, nebylo to na krajské úrovni, bylo to v druhém kole senátních voleb, ale ideologické preference sociálních demokratů, (a stále doufám že jen jejich vedení) a jejich fascinace komunistickým partnerem na levici je dostečně znatelná a projevovaná nejen výroky jejich představitelů, nejen slovníkem, v němž se znovu objevují termíny jako "zastavit nástup reakce", ale i například touhou po zestátnění nemocnic, či
alespoň v zablokování jejich případné privatizace i za cenu ústavně pochybných legislatvních kroků. Občan by musel trpět silnou schizofrenií, aby dokázal oddělit co je krajské, a co je celostátní, v případě socializace nemocnic tyto dvě úrovně prakticky oddělitelné ani nejsou.
"V krajských volbách také mnohem více záleží na kvalitě místních organizací stran. ČSSD v tomto ohledu zaostává za občanskými demokraty, komunisty i lidovci. Je především celostátní stranou, která těží ze zavedeného jména a tradic, ale která si zatím nevybudovala silné pozice na nižších úrovních.Ve srovnání s ODS i s lidovci má ČSSD navíc poměrně malý rezervoár kvalitních osobností na krajské a komunální úrovni. Strana občas působí dojmem hlavy bez těla" píše dále pan Pehe.
Ani tady pan Pehe nemá pravdu. Nepochybuji o tom, že kvalitní osobnosti v Sociální demokracii existují, jsou to ale právě její místní organizace, kde je můžeme hledat. Že je nenajdeme na celostátní úrovni, potvrzují metody a výsledky této vlády, vlády bez vlastních vizí a bez vůle řešit své vlastní problémy, ochotné k tomu, aby je pro okamžitý politický "zisk", který se v případě letošních voleb nakonec ukázal jen nesplněným přáním, zvětšovala a přesouvala jejich řešení na budoucí vlády a budoucí generace.
Sociální demokracie skutečně v těchto volbách nenabízela žádnou skutečnou
vlastní vizi, a proto si jí možná voliči vyvořili sami. Vizi odposlechů, kterých se občan nemusí bát, pokud něco neprovedl, což se ovšem zjistí až potom, co bude odposlechnut, a které možná jsou předzvěstí domovních prohlídek, kterých se rovněž nebudeme muset bát, pokud jsme čistí. Možná se mýlím, protože o něčem takovém zatím nebyla řeč, ale nejsou snad občané před prohlídkami i odposlechy chráněni těmi samými články ústavy a zákony, které chrání jejich soukromí? Je to paranoidní vize?
Nebylo snad ještě nedávno stejně paranoidní se obávat odposlechů, které už nejsou jak by se mohlo zdát po přečtení příslušných článků ústavy a trestního řádu nečím mimořádným, ale jsou dnes považovány za cosi rutinního a normálního? Je paranoidní obavou i strach z toho, že občan bude zatčen, obviněn a držen ve vazbě jen proto, aby posléze obvinění bylo zrušeno jako nezákonné?
Pravda, neco takového se občas může stát, a skutečně i stane, ale pokud nežijeme v policejním státě, mělo by následovat vyšetření jak se to mohlo stát, a co je třeba změnit, aby se podobné případy, jejichž počet mimochodem za této vlády roste skoro stejným tempem jako státní dluh, neopakovaly. Misto toho nám ministr vnitra
oznamuje, že je to normální.
Občan tedy ví, že pokud bude jeho soukromí, jeho pověst, jeho rodinné a pracovní vztahy a možná celý jeho život hrubě znásilněn těmi, kteří jsou zákony pověřeni právě tyto hodnoty chránit, jeho vláda ústy svého ministra prohlašuje, že může očekávat, že to bude "normální". Podle policejního presidenta nemohou policisté jednat nezákonně, a jsou proto snad jedinými světci v naší sekulární společnosti. Účast vysokých důstojníků odboru pro vyšetřování závažné hospodářské kriminality na vydírání, únosech a vraždách bude asi též normální, alespoň rozhodně nestojí za to, aby se kvůli takové maličkosti uvažovalo o reformě vedení policie.
Tady je jedna vize.
Další vizí je ekonomický chaos, dluh, který roste den ze dne, sociální dávky a prostředky pro pomoc zdravotně postiženým, na které není, což je ovšem vina úřadú práce v krajích, které o ně neumí správně požádat, což ovšem není problémem policie, která žádat umí, a proto vláda přislíbila zlaté padáky pro zasloužilé vysloužilé policisty. Vláda vytlouká klín klínem, a prostředky, které jak tvrdí jsou, už ani nehledá v našich kapsách, nachází je v kapsách našich dětí a brzy snad přijdou na řadu i naši ještě nenarození vnukové a vnučky. Peněz je dost, tvrdí ministr práce a sociálních věcí, který zřejmě na rozdíl od jeho podřízených za nic nemůže, a tvrdí, že peníze
jsou.
Tady je druhá vize.
Ale možná hledám vizi tam kde žádná není, těžko může být vize nalezena tam,
kde se hospodaří tak, že se napřed kupují hlasy voličů mimořádnými výplatami, aby se vzápětí po volbách zjistilo, že není na řádné sociální dávky. Vizitkou naší vlády je i způsob, jak se s problémem vypořádává, veřejnosti se velmi nahlas sdělí, že se peníze našly, a velmi potichu se oznámí kde - vláda si, jak jinak, vypůjčí. Problém je tak rázně smeten ze stolu, a až se za několik měsíců znovu objeví, vláda jej opět vyřeší, jak jinak, než novým dluhem. Jak vidíte přátelé, zdroje jsou.
Tady je rovněž vize vlády, která zadlužuje zemi na generace dopředu, a která
přesto odmítá přiznat, že žije nad poměry. Píši vláda žije, protože to je vláda a ne občané, kteří se tak chovají, ti žijí již dnes, a budou žít stále více a více obtíženi břemenem dluhů. Větší a větší procento státních příjmů nebude k disposici pro budování infrasruktury, pro vzdělání a rozvoj nových technologií, které by mohly vrátit naši zemi zpět mezi nejvyspělejší země světa, mezi které ještě v historicky ne tak dávné době patřila, nebudou k disposici dokonce ani pro pomoc sociálně slabým spoluobčanům, kterým sociální demokraté tvrdí, že jsou jejch nejlepším spojencem. Tyto prostředky ze státních příjmů budou používány k placení splátek a úroků za dluhy, které po sobě zanechají sociální demokraté.
Tady je vize třetí.
Pan Pehe jak se obávám nemá pravdu, sociální demokracie, aniž si je toho vědoma, podává svou vizi dnes a denně. Dala by se shrnout do jednoho krátkého sloganu: "S námi bude hůře".
Každá strana svým každodenním jednáním podává svou vizi rozvoje státu a
společnosti, a každé volby jsou do jisté míry národním referendem.
