Nájmy garsonek se blíží průměrnému platu, na koupi bytu potřebujete Srbovu krabici od bot. Kdo naopak může byt pronajmout, nemusí se honit do práce. Díky regulaci nájmu je ten neregulovaný vyšší než Annapurna.
Obecní byt nelze prodat - přesto se ve větších městech "dekret" prodává za statisíce. Stavební spoření s nemalou státní dotací používá většina na nákup nové fabie. Absurdní důsledky mají jednoduché příčiny: regulaci nájmů, špatné právní normy a neefektivní státní podporu.
Společným jmenovatelem všech "systémových" podivností je politická zbabělost. Establishment se bojí: - sáhnout lidem na navyklé "stavební" podpory (spoří celá rodina, byť na nového harleye), - odstranit diskriminaci majitelů (voličů-nájemníků je víc), - změnit prapodivné právní prostředí (poslat neplatiče o dům dál je skoro nemožné).
Stavební spoření (jen na podporách stát vyplatí 11 miliard!) je dnes "obyčejným" lukrativním spořením. Dalo by se shrnout sloganem Střední třída sobě. Co stát berní zchvátí, podporou zas vrátí.
Bytové výstavbě trochu pomůže, ale jen trochu. Kdo bohatne, jsou stavební spořitelny, jejich agenti a reklamní agentury. Proto nevěřme jejich křiku, že změna zbourá celý systém. Nezbourá, jen ho pozmění. Jejich zájem - zvyšovat příspěvky - naopak pomalu bourá státní rozpočet.
Plošná a razantní regulace nájemného je protiústavní nesmysl. Stát i obec nepochybně potřebují zajistit bydlení potřebným - na to však stačí sociální byty a příplatky. Některé problémy moderní civilizace jsou téměř neřešitelné. Jiné však lze rozlousknout velmi lehce, třeba obtížně dostupné bydlení.
Stačí jen to staré: nebát se a nepodléhat lobbistům. Normální tržní nájem by se na dnešní výši nikdy nevyšplhal. Ostatně - dvě třetiny lidí si bydlení platí ze svého. Zatím neumřeli.
