Úřady ve sněmovně mají být obsazeny proporčně, tak je to spravedlivé, říkají sociální demokraté. Zní to solidně. Otázkou ovšem je, jestli ta spravedlnost bude platit i směrem ke čtyřiadvaceti procentům ODS a zda by platila i v kormutlivém případě přítomnosti nějaké divoké Národní strany či Sládkových republikánů ve sněmovně - případně s patnácti procenty hlasů v kapse?
To nás potkat může. Má demokracie i v takovém případě za povinnost být "proporčně spravedlivá", nebo má za povinnost tyto nádory naopak opouzdřit? Všechny úpadky demokracie v totalitu prostřednictvím parlamentu probíhaly vždy stejně: totalitní menšina vyhrála, protože demokratická většina proti ní nepostavila hráz, nýbrž jí nabídla "proporční účast". Ta proporce se zdůvodňovala vždy stejně: je spravedlivé a demokratické, aby i oni... kteří už tím, že jsou v parlamentu, nabírají demokratické podoby.
Tyto úvahy ovšem nemají žádný praktický význam. Nikdo z politiků je nepoužije. Na komunisty si všichni už zvykli. Zejména si zvykli na jejich osmnáctiprocentní sílu. Ta se hodí. Špidla se v budoucnu buďto nechá tlačit do kouta rozpínavými lidovci, nebo je odkáže do jejich politických mezí poukazem na podporu, kterou mu dají komunisté, jimž zas oplátkou on také dá.
To je věc taktická. Je tu však i svět idejí. Socialistický Špidlův program: Stát bere lidem stále více peněz. Za ně koná dobro. Komunisté: Vezměte lidem všechno. Tak si to žádá velké dobro. KSČM nemá žádný důvod Špidlovy kroky ve sněmovně nepodporovat. Jdou správným směrem. Proporční systém obsazování sněmovny bude slavit hořké úspěchy. Kozlové se hrnou do zahrady. Kdo je tam pouští? Jako vždy - rostliny.