Když dopije Joe Murray poslední doušek lahodného Guinesse, dlouze potáhne z cigarety.
S kouřem vypouští na přísedící i svoje žalozpěvy, jak se krásné časy v jeho milované hospůdce v Summerhillu rychle chýlí ke konci.
Pinta piva v jedné ruce a doutnající cigareta v druhé - to je nedílná součást života Irů. "Pro někoho je kouření ozdravným lékem," pokyvuje mezi šedými obláčky kouře Joe.
Není proto divu, že se nespokojené brblání ozvalo i z politických kruhů. Ministr životního prostředí Martin Cullen, který si s chutí zapaluje jednu cigaretu za druhou, se rebelantsky postavil proti svým kabinetním kolegům.
"Pociťuji zdravou nechuť ke všem přemrštěným zákazům, když mi pořád někdo říká, co a jak mám dělat. Zvláště dnes, kdy je celý náš společenský život skřípnutý do želez," hájí Cullen svůj zlozvyk při jedné z cigaret. Denně jich vykouří čtyřicet.
Nejnovější zásah do chodu pohostinství se nelíbí ani jeho provozovatelům, kteří se děsí, že neoblíbená "fašistická brigáda zdraví" jim odvede část klientely.
Jejich obchody už částečně skomírají kvůli balíčku nařízení, jejichž cílem je ujařmit nadměrnou konzumaci alkoholu a násilí s ní spojené. Hospodští tak mohou dostat pokutu, když podají alkohol už podnapilému jedinci.
Hostinský John Shaw se ale i po třiceti letech vdechování kouře ve svém podniku cítí skvěle. Odhaduje, že zhruba polovina ze summerhillských štamgastů se svého oblíbeného posezení u piva raději vzdá, než by musela pokaždé típnout cigaretu ještě před vstupem do lokálu.
Shaw dále prorokuje, že zákaz kouření bude mít špatný vliv i na společenský život venkova, protože hospody jsou ideálním místem, kde se rolníci pravidelně scházejí, aby probrali místní záležitosti a drby.
O kompromisech, které navrhují zřízení oddělených kuřáckých koutků nebo lepší ventilační systém, nechtějí politici ani slyšet.
Ministr zdravotnictví Michael Martin trvá na tom, že posudek odborníků mluví jasnou řečí: nejlepší obranou proti kouření je jeho zákaz, nejlépe na všech pracovištích. V Irsku na následky kouření ročně umírá sedm tisíc lidí.
Hoteliéři a majitelé hospod varovali, že v případě uvedení zákona do praxe bude muset být z pohostinství propuštěna celá jedna třetina pracovníků - 65 tisíc lidí. Zastánci zákazu kouření ale považují jejich varovné výkřiky za zbytečnou paniku.
"Když jsme vstoupili na společný evropský trh, to jim byla útulná irská hospoda dobrá a začali ji zřizovat po celém kontinentě. Teď se ale snaží zašlapat celé její pojetí do prachu," běduje Shaw.
Neblahý dopad bude mít zákaz kouření i na turismus. Pokuřující výletníci si raději vyrazí do Francie nebo do Itálie, jejichž postoj ke kouření je přátelštější.
S klientelou se prý také mohou rozloučit restaurace nedaleko hranic se Severním Irskem, kde Irové raději naskočí do aut a pojedou na sever, kde si k pivu budou moci i zapálit svou oblíbenou cigaretu.
Návštěvníci lokálů by si neměli dělat žádné iluze, že výčepní jim budou kuřácký zlozvyk tolerovat, protože odpovědnost za dodržování předpisů bude ležet právě na jejich bedrech. Když kontrola zjistí, že se v nějakém baru toleruje kouření, může majiteli uložit pokutu až tři tisíce eur.
Všechno nakonec vyřeší sami Irové, kteří budou raději popíjet doma s přáteli a bez omezení dýmat cigarety, nebo si možná zřídí i nelegální pijácká doupata. Úředníci z Evropské unie irskému zákazu kouření v barech tleskají, protože prý ochrání zdraví pasivních kuřáků a utáhne smyčku tabákovému průmyslu.
