Před bombardováním Jugoslávie zemřelo v Kosovu při střetech mezi jugoslávskou armádou a separatisty celkem mezi 2 100 a 2 400 osobami. To je hrozné číslo, ale stále velmi malé, pokud zalistujeme historií separatistických hnutí.
Rozbuškou, která vedla k vybičování mezinárodního veřejného mínění a posléze k bombardování Jugoslávie, byl takzvaný masakr v Račaku. UÇK tam shromáždila těla 40 mužů z předchozího dne bojů, převlékla je do civilních šatů a umožnila tak Madeleine Albrightové mluvit o genocidě Albánců v Kosovu. Americkým problémem zůstalo, jak vysvětlit, že tito "civilisté" byli mladí muži, kteří měli na rukou střelný prach a byli trefeni z různých úhlů na větší vzdálenost.
To všechno samozřejmě nesnižuje odpudivost Miloševičova režimu, ale ukazuje, proč i ti, kteří ho svrhli, se cítí falešně obviněni a poníženi a proč se dnes více než dříve přiklánějí k nacionalismu.
Jugoslávská vláda souhlasila s mezinárodní správou Kosova za podmínky, že územní celistvost Jugoslávie zůstane netknuta a Kosovu bude nabídnuta "podstatná autonomie a smysluplná samospráva", jak to zní v resoluci OSN č. 1 244. K jasnému porušení této rezoluce dochází po méně než devíti letech od jejího sepsání v době míru, v Evropě a ze strany rozvinutých států. Tedy došlo by. Zatím málo publikovaným faktem je, že jízdní řád nezávislosti, tzv. Ahtisaariho plán, nebyl přijat Radou bezpečnosti OSN, a o to méně jeho vykonavatelé z evropské mise EULEX.
Jinými slovy právně zatím zůstává vše při starém a UNMIK je v Kosovu jedinou institucí s právem provincii spravovat. Její mandát není časově omezený. Protože nezávislost uznal pouhý zlomek ze 192 členských států OSN, je nepravděpodobné, že by generální tajemník ustoupil tlaku Američanů a některých Evropanů a nelegální misi osobně posvětil. Bez všeobecné dohody, která by však rozhodně znamenala konec virtuální kosovské nezávislosti, také nedojde k jakémukoliv posunu k řešení a snížení napětí.
Daleko pravděpodobnější je bohužel patová situace, kdy Spojené státy a rozhodující státy EU odmítnou ustoupit, podobná třeba turecké části Kypru. Zneuznaná část území původního státu, bez možnosti stát se členem jakékoliv významné mezinárodní organizace, sužovaná ekonomickým embargem. To je budoucí obrázek Kosova. Po pravděpodobně krvavém odtržení severních oblastí Kosova dojde k další eskalaci násilí. Celá oblast bude financována z evropských peněz, ocitne se bez elektřiny, jasných majetkových práv a na pokraji bankrotu. Nezaměstnanost ještě vzroste a s ní i radikalizace obyvatelstva.
Problém s tímhle "řešením" ale je, že jak v Srbsku, tak v samotném Kosovu se bude žít podstatně hůře po vyhlášení nezávislosti než před ní. V Kosovu již jsou u moci radikálové z UÇK, kterou i Američané prohlásili za teroristickou organizaci. Pod takovou vládou je nemyslitelné, aby v Kosovu zůstaly etnické menšiny a skutečná demokracie. Již nyní byli ze země vyhnáni desetitisíce Srbů a zničeno k dvěma stovkám kostelů a dalších kulturních památek. Srbsko bylo, je a bude, byť z nutnosti, multietnické a Srbové umí na rozdíl od Albánců v respektu k jinému etniku žít i v pozici většiny.
Pod předpokládanou nacionalistickou vládou je však budoucnost Srbska v EU obtížně představitelná. Kosovo a srbská snaha získat ho zpět se stane ještě větším balvanem tamější politiky, podle které se bude přeměřovat jakákoliv vládní snaha. S tím, jak Srbové uvidí, že se opět spravedlnosti nedomohou prostřednictvím mezinárodního práva, poroste i militarizace jejich společnosti. Nezávislost Kosova se stane noční můrou mezinárodní politiky příštích dekád rozdělující USA a Rusko, vnitřně dělící EU a přivádějící nestabilitu všude, kde existují výrazné národní menšiny.
Zdá se, že tak či tak si státy EU podporující nezávislost uříznou pořádnou ostudu a ještě si ji zaplatí. Co z toho vyplývá pro nás? Naše vláda má šanci nezradit zemi, se kterou nás pojí dlouhodobě dobré vztahy, udělat něco prospěšného a podle práva - odmítnout žádost o uznání virtuální reality kosovské nezávislosti. Pokud tedy svoji svobodnou vůli už nějakým způsobem neprohandlovala s Američany při vyjednávání o vízech.
