Nejprve ten fotbal. Celkově lepší skóre mají Němci, skóre ze vzájemných zápasů máme ale lepší my. Pokud budou mít naši a Němci ze zbývajících zápasů stejný bodový zisk, vítězem skupiny budeme my.
Máme to ale chtít? Z hlediska losování základních skupin na ME není vítězství výhodné, protože znamená octnout se v jednom koši s papírovými outsidery. Losovat se ovšem bude i kvalifikace MS a pro tu je prý výhodné vyhrát, co se dá.
Naše evropská fotbalová otázka tedy zní: Je lepší spekulovat a vychytrale něco zremizovat či prohrát, anebo se snažit každý zápas slavně vyhrát?
I v politice máme, zdá se, na výběr. Pokud evropská smlouva začne platit od roku 2009, kromě jiného by Evropská rada získala svého stálého představitele. Plánované české předsednictví by v reformované Unii výrazně ztratilo na významu.
Chceme-li silné předsednictví, postačí zdržet ratifikaci. Jednou z možností je nechat přezkoumat Ústavním soudem, zda evropská smlouva není v rozporu s ústavou. Takovou možnost už v sobotu zmínila výkonná rada nejsilnější vládní strany.
Máme ale silné české předsednictví chtít? Jde o příležitost se v Evropě předvést, něčím Evropě přispět, anebo nám spíše hrozí ostuda? Kolem předsednictví se má točit spousta peněz a zmařené předsednictví by hlavně litovali ti, kdo si brousí zuby na státní zakázky spojené s touto akcí.
Z pohledu občana je bohužel třeba říct, že stejně jako momentálně nedisponujeme takovou politickou reprezentací, abychom mohli sedět v Radě bezpečnosti OSN, nemáme ani proevropské politiky, kteří by garantovali úspěch českého předsednictví.
Berme lisabonskou smlouvu jako alibi a raději nespekulujme. Ani v politice, ani ve fotbale.
