Relikt studené války jsou především čeští komunisti. Aby to bylo zřejmější, pozvali si i ty ruské. Právě kvůli nim byla studená válka. Neboli: demokratické státy se čtyřicet let bránily ruské komunistické expanzi. Nakonec se ubránily. Ruští komunisti měli na expanzi jednak teorii o vítězství komunismu na celém světě, jednak patřičnou armádu.
Armáda byla největší na světě, měla bojovat za mír a na pochod k Západu se nevydala jen díky existenci jaderných zbraní, jejichž obludnost naháněla nakonec strach i komunistickým vůdcům.
Teorie o celosvětovém vítězství komunismu také slavila dílčí úspěchy. Úspěšné byly gerilové války a různé násilné převraty v nestabilních zemích. I břichatí čeští důstojníci kreslili šipečky, jak se nesmyslná československá vojska stahují ke Koblenci a překračují Rýn směrem na Paříž.
Tomu všemu se demokratické státy Evropy vyhnuly - také díky NATO. Možná dnes NATO nefunguje nejlépe a možná jsou na místě i debaty o jeho modernizaci, ale není žádný důvod věřit, že různé dnešní odvary toho, proti čemu NATO demokracii bránilo, by zajistily svobodu a bezpečí lidí lépe. Je to stejně nesmyslné, jako kdybychom si dávali chránit demokracii různými postnacistickými bojůvkami, čili jako kdyby tomu slavnému kozlovi dali hlídat zelí.
Komunistům také o žádnou bezpečnost demokracie nejde. Jde jim naopak o nebezpečnost, protože jen v jejím vzruchu naleznou své dnešní krmivo. Jejich kontrasummit jen přivolává věčnou otázku: chtějí zas zestátnit výrobní prostředky, zabavit lidem majetek a nastolit diktaturu proletariátu? Nechtějí? Proč jsou tedy komunisty? Odpověď na tyto otázky je důležitější než celý jejich propagační kontrasummit.
