Kontakt! Padám k zemi a vojáci mi zachraňují život, zatím jen jako

Afghánistán (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Na kamenité cestě lógarské základny stojí obrněný vůz Dingo a kolem něj pět po zuby ozbrojených vojáků. V příštích minutách mi hodně reálně ukáží hlavní důvod své přítomnosti v Lógaru - ochranu civilního pracovníka Provinčního rekonstrukčního týmu. Za zdmi základny číhá nebezpečí a je lepší být připravený na všechno.

"Pro teď budu váš osobní strážce. Dělejte jen to, co vám řeknu," říká mi jeden z vojáků. Při případné přestřelce s Talibanem to bude právě on, v jehož rukách bude můj život. Vysvětluje, jak mě v terénu vojáci obklopí jak se postarají o mojí bezpečnost. Místo dlouhých řečí jdeme rovnou k praxi.

Čtete rádi idnes.cz?

Dejte nám svůj hlas v anketě Křišťálová lupa. Hlasujte ZDE

Na okénko Dinga zaklepe rukavice a vzápětí se otevírají osmdesátikilové dveře. Bodyguard mě bere za neprůstřelnou vestu a vlastním tělem vykrývá výstup z auta. Pak jen má helma břinkne o bok auta, to mě strážce namáčkne na bok vozu a obhlíží prostor.

"Můžeme," zavelí formaci vojáků, kteří se mezitím v rozestupech semkli kolem mě a každý očima bedlivě pročesává svůj sektor krajiny. S osobním strážcem, obklopen vojáky, se vydávám vpřed po prašné cestě a adrenalin v žilách začíná vřít, i když je všechno jen jako.

"Kontakt na třetí hodině," křikne najednou jeden z nich, všichni zaklekají a začínají fiktivně pálit. V tu chvíli mě obrovská síla popadne za vestu a strhává k zemi. V příští sekundě mě můj strážce v plné zbroji zalehne a snaží se chránit především hlavu před sprškou smyšlených kulek.

Co je PRT

Provinční rekonstrukční tým tvoří 11 civilních odborníků z Ministerstva zahraničních věcí a 261 vojáků Armády ČR. Hlavním cílem aktivit PRT je podpora centrální a provinční vlády při zajišťování potřeb obyvatelstva a bezpečného prostředí skrze rekonstrukci provincie. Hlavním úkolem vojáků je chránit civilní pracovníky.

Najednou mnou prudce škubne a v podřepu se vydáváme zpátky do bezpečí Dinga. Po cestě zakopnu a skládám se zpátky na zem. Osobní strážce neváhá, sbírá mě z kamenů, kryje mojí hlavu a pokračujeme k autu. Otevírá dveře a vyhoupne mě do bezpečí obrněnce.

Nácvik na mě sice zanechal pár odřenin, ale mám neodbytný pocit, že kdyby se na neklidném afghánském venkově přece jen něco přihodilo, tak čeští vojáci civilisty z PRT ochrání.

Díky škrábancům se podívám i do polní nemocnice. Americký lékař mi bez mrknutí na rány nanáší umělou kůži, další novinku, kterou je asi možné poznat jen v novodobém americkém MASHi.