Konkurz: Hledá se prezident pro ČR

Stranické sekretariáty tvrdošíjně zakopané na svých pozicích nesmiřitelných rivalů, a to jak v koalici tak v opozici , dávají naší politické scéně punc rozhádaných politiků, neschopných se na čemkoli domluvit. Tento stav již trvá několik let a volbou nezávislých do senátu pod hlavičkami různých sdružení se tento chaos ještě prohloubil.

Přesvědčit se  o neutěšeném stavu našich zákonodárných sborů mohl volič při několikeré volbě hlavy státu, kdy se z tak  důležitého poslání stala divadelní fraška , protkaná mnohýmikalkuly a nedůstojnými intrikami všech zúčastněných.
Neuspokojené vládnoucí ambice  pana Pitharta  byly ochlazeny studenou sprškou  zamítavých hlasů. Radikální ne řekli zákonodárci  i panu Burešovi, který nepřesvědčil, že je schopen od sebe oddělit  touhu po karieře  od prosté služby občanům. Souhlas se svou kandidaturou  dala i dříve uvážlivá paní Moserová, která se díky propůjčení  k podobným hrám dokonale zdiskreditovala  v očích  občana sledujícího volbu presidenta s napětím. Podobně dopadl i Miloš Zeman, který  podcenil radikální změnu ve své vlastní straně a podlehl  příslibům několika věrných straníků, kteří již dávno jsou  v ČSSD v zanedbatelné menšině. Nepočkal na konec volby, neukázal, že je nad věcí, nepopřál dalším kandidátům mnoho úspěchů do další volby a utekl jako malý trucovitý hoch  do ústraní své milované Vysočiny.
Bohužel  to, co se nyní rodí v hlavách současné vládní koalice, nejen diskredituje  současnou vládu v očích občana, ale co je horší diskredituje náš stát ve světě  demokratické politiky vůbec. Nesmyslné návrhy  osob, kteří  nejsou  a nikdy nebyly politiky, nemajíce zkušenosti ani z komunální  ani z parlamentní  praxe , jsou  nejen nepovedeným konkurzem  na hlavu státu, ale i nepovedeným kalkulem  s jejich osobou, ke které se rozumně smýšlející člověk nepropůjčí. Překvapením je i to, že  své kandidáty na hlavu nejvyšší nenominovala všemocná a všudypřítomná odborová centrála, která ve svých řadách má mnoho odborníků nejen na daňovou problematiku, ale i mnoho teoretiků na  problémy řízení státu a kterým premiér  díky nedostatku vlastních poradců popřává  stále více sluchu.
Je čas vypustit trapnou frašku třetí volby a  při  volební impotenci  jak vlády tak senátorů a poslanců  přistoupit  k přímé volbě prezidenta  občanem tohoto státu. Ten ať si konečně rozhodne, kdo je  důstojným reprezentantem  hlavy státu v ČR. Zatím  je občan staven do role nesvéprávného statisty  a současná vláda mu  dává možností třetí volby na vědomí, že jeho role je i ve volbě prezidenta více než podružná.