Víme, že Evropská unie není ráj na zemi. Mnozí z nás ji vidí spíše opačně: obávají se, že vstup do ní jim přinese jen samé potíže a komplikace. Připojení k EU bude proto zkouškou kvality českého státu a jeho nástrojů.
Pokud přípravy na vstup běží skutečně tak úspěšně, jak nám to sugerují čeští diplomaté i hodnocení Evropské komise, neměla by si za dva roky většina z nás vůbec všimnout, že se země stává členem EU.
Je možné, že to tak bude. Ale pak staneme před jiným rizikem: pokud půjde vše hladce, může se nám stát, že nepochopíme unii a že ji budeme vnímat jen skrze zlatý deštík z Bruselu, svlažující kapitálově i jinak vyprahlou českou zemi.
Nebyli bychom první. Byla by to škoda. Úplně by nám uniklo, k čemu tu spojená Evropa je a co vlastně nabízí. V ní nejde jen o peníze z unie. Ty by měly stát v našich očích možná až na posledním místě.
Jde o více než jen o pár miliard eur navíc. Evropská unie, to je šance, příležitost. Prospěje těm, kdo ji dokážou využít. Ti, kdo to neumějí, na tom jistě nebudou hůře než před vstupem ale budou jen přihlížet, jak jiné národy, aktivnější a schopnější, dokážou od unie získat více než jen povolený příděl peněz z Bruselu.
Začátek končí: přípravy na členství, které dělal a dělá český stát, se pomalu chýlí ke konci. Teď je řada na každém z nás. Jde o to, zda a jak dokáže využít šanci jménem Evropa. Už teď bychom o tom měli přemýšlet a chystat se na příležitost, která je - jak se v tuto chvíli zdá - na dosah.
Zatím jsme sobě a unii dokázali jen to, že můžeme být členy EU i se všemi svými nedostatky a závadami, jež nejlépe známe my sami. Nyní budeme muset dokázat - především sami sobě - že dokážeme blížícího se členství také využít.
