Stačí si zopakovat dosavadní neslavný průběh. Kupec ČEZ měl slíbit, že bude léta odebírat a platit miliony tun uhlí, které nebude potřebovat. Energetický gigant by navíc musel koupit vcelku. Tedy elektrárny, elektrické vedení i společnosti, které dodávají proud až do domu v jednom obrovském balíku.
Na monopolu na výrobu i distribuci elektřiny by zákazník prodělal. Proto by měl kabinet z ohledu k odběratelům soutěž zrušit. A když ne, tak alespoň proto, že na současném způsobu privatizace prodělá státní pokladna.
Samo o sobě by k zastavení stačilo i obcházení zákona na samém začátku, když se vybírala poradenská firma. Ani zbytek soutěže neproběhl nejlépe. Zatímco některé firmy byly za své připomínky vyřazeny ze soutěže, jedna z nich postoupila do druhého kola i přes výhrady k podmínkám smlouvy. Ani nepřekvapí, že to byl francouzský investor, za kterým už dlouho jezdí delegace ze sněmovny i ministerstva průmyslu, přestože to bylo zakázáno.
Ostudy bylo až dost. Přesto se ministři mohou odvrátit od hlasů zdola, které privatizaci ČEZ kritizovaly od prvních nepovedených kroků. Nic jim v tom nezabrání.
Druhá cesta znamená přiznat omyl a zastavit zpackanou věc. To už nejde bez kusu státnického umění.
Taková odvaha pomůže i koruně. Zklame očekávání spekulantů, kteří zvyšují její kurz. Nakupují je v očekávání, že je stát bude muset nakoupit, aby mohl vyměnit valuty od investorů zpět na českou měnu.
Dobrý konec privatizace především znamená, že se ministři zbavují podezření, že by chtěli z mimořádných příjmů vylepšovat špatné výsledky svého hospodaření. A také by už nemohli být nařčeni, že chtějí různými privatizačními "provizemi" zaplnit své volební i soukromé fondy. Těšme se, že novou soutěž vypíše jiná vláda.
