Ve chvíli, kdy bude roj nejaktivnější, mělo by jich létat 20 až 30 za hodinu. Roj není tak intenzivní jako nejznámější Leonidy nebo Perseidy. Roje dostávají jména podle souhvězdí, ze kterého jakoby vyletují.
Příčinou světelného efektu jsou vesmírné částice, které se při letu atmosférou rozžhaví a vypaří. Přitom se podle astronomů ionizuje okolní plyn, a tak vzniká svítící čára na obloze.
Malé efekty způsobují jen částečky velikosti prachu. Těm větším, které zazáří více, se říká bolidy. Když jich létá hodně, hovoří se o "bolidové noci".
Pozorování není náročné. Stačí lehátko a místo s dobrým výhledem na oblohu, který neruší veřejné osvětlení.
PADAJÍCÍ HVĚZDY |
Vletí-li některý meteroid, tedy těleso pohybující se v meziplanetárním prostoru, do zemské atmosféry, stane se z něj meteor. Začne se tavit a nechává za sebou stopu, která vzniká ionizací a excitací atomů plynů v ovzduší. |
První na světě vyfotografoval meteor pražský hvězdář Ladislaus Weinek v roce 1885.
Čeští astronomové byli také první na světě, kdo fotograficky zachytil pád meteoritu. Bylo to 7. dubna 1959 na Příbramsku. Našly se z něj čtyři kusy, největší měl 4,48 kilogramu.